Červenec 2023

Procházet se za pozdní vlahé letní noci pod hvězdami například starou Prahou, to by se dalo označit za romantiku jako z červené knihovny. Dělat totéž v okolí benzinové stanice, vůkol níž jsou paneláky a nádraží a kochat se pohledem do útrob zaparkovaných aut, to už zavání detektivní zápletkou. Obsluha benziny měla takovou skupinku mladíků v zorném poli v pondělí 3. července. Její oznámení, že teenageři obhlížejí vozy a berou za kliky, dorazilo k hlídce dvě hodiny po půlnoci. Vysvětlení jejich počínání bylo bezelstné, svorně se jali strážníky přesvědčit, že si mezi auta vyšli na vycházku. Bylo jasné, že lžou, až se jim od pusy práší, ale pokus dobrý. Měl však pro druhou stranu jednu trhlinu. Celou smíšenou strakonicko-horažďovickou pětici strážníci znali, takže ověření totožnosti bylo jen rutinou. Nejstaršímu z partičky bylo 27, nejmladšímu 14 let. A právě tento benjamínek skončil na policejní stanici u kolegů. Kdyby býval tušil, jaký kousek od zlodějského štěstí byl… Jedno auto totiž nebylo zamčené…

Není houba jako houba. Některá je jedlá, některá nejedlá, jiná jedovatá. Z nálezu jedlých mají houbaři radost, neb jim v mysli začne kolovat voňavá smaženice. U nejedlých se možná zakaboní, protože o takový úlovek nestojí. A taková muchomůrka zelená, ta vzbuzuje respekt a nikdo s ní nechce mít nic společného. Tato rozprávka o houbách by se dala překlopit i jako charakteristika sousedských vztahů. Buď jsou přátelské (jedlé), imunní (nejedlé), nebo je vykopána válečná sekera (prudce jedovaté). V případě třetí varianty není o co stát a právě takový příběh vyslechli a zapsali strážníci v pondělí 3. července dopoledne. A bylo to smutné poslouchání. O beznaději, strachu, egoismu a nenávisti.
Starší manželé mají chatu v kolonii na periferii města, kde rádi tráví čas a společnost jim dělá milovaný jorkšírek. Jedna ze sousedek, svérázná, má německého ovčáka, který rád utíká a přitom nemá vychování. Stalo se, že německý ovčák, vida malou kořist, dostal se ze vrat své domoviny a bezbranného jorkšíra vzal do tlamy jako krokodýl rybu. Nic vážného, až na pár šrámů, se naštěstí nestalo, ale prý to nebylo poprvé. Strážníci, aby si dotvořili obrázek sousedského žití v kolonii, zvolili postup pomocí SIK (Sousedská informační kancelář). A vsadili na dobrou kartu. Dozvěděli se od ostatních, že německý ovčák je postrachem kolonie, že už i některé chataře pokousal a že jeho panička je dosti arogantní a není s ní domluva. To se odehrálo před obědem.
Po obědě přišli přímo na služebnu manželé s jorkšírem. Byli velmi ustaraní a interpretovali veliteli směny pokračování příběhu. Měli prý hovor s majitelkou ovčáka. Řekla jim, že když jejich psa nezabije její ovčák, udělá to sama, a že má známé v domově pro seniory, kam je dostane a nechá je tam chcípnout. Těžko pochopitelná zloba, arogance, nenávist.
Případu se ujali kolegové ze státní policie, kteří dámu s ovčákem řeší, dle slov policejní mluvčí, ve dvou přestupkových paragrafech.

Servírky a číšníci musejí mít občas nervy ze železa. Na to, že se do jejich provozoven chodí lidé bavit, jsou samozřejmě zvyklí. Nicméně některým hostům s obsahem požitého alkoholu v těle stoupá sebevědomí a také neodbytnost. S takovou posádkou na své lodi měla v pátek 7. července tu čest obsluha Vika v Čelakovského ulici. Zkrotit duo rozdováděných mužů servírka nedokázala a poprosila o příjezd hlídky. Prý se válejí po stolech, a když jim odmítla nalít další štamprlata, převezli ji a vyndali vlastní zdroje. Nutno podotknout, že sluníčko se teprve chystalo zapadnout za horizont, takže bylo relativně brzy na to, aby strážníci začali v úvodu víkendu sbírat opilce. Ženě za barovým pultem se muselo rapidně ulevit, když rozverní a opojnými moky opojení muži strážníky poslechli, zaplatili útratu a vytratili se. Jednalo se o 39letého Jindřichohradečáka a čtyřicátníka ze Strakonic. Záminku k tak velkolepé oslavě určitě měli, jen není známo jakou.

Nejen pro 16letého chlapce, ale i pro jeho babičku s dědou, začaly prázdniny dobrodružstvím, o které však teenager ani senioři nestáli. Ve svátek slovanských věrozvěstů v půl desáté večer zavolala na městskou policii paní ze Sušice, že by potřebovala pomoci. Velitel směny se už už nadechoval, že ji odkáže na sušické strážníky, neb strakoničtí nesmějí jen tak překročit humna svého města, když žena dodala, že průšvih se stal právě u nás. Prý očekávají vnuka z Jaroměře, který má postižení, a on omylem vystoupil ve Strakonicích. Tak jestli by na něj strážníci nemohli dát pozor, než pro něj ze Sušice dojedou. To se samo sebou rozumí. Mladého muže, který právě urazil skoro 250 kilometrů ze své domoviny na jih Čech, našla hlídka sedět nešťastně na nádraží. Než přijeli prarodiče, dělala mu společnost. Tak teď už jenom hezké prázdniny!

V hlavách mládí se rodí různé nápady na zpestření momentální situace. Na sklonku státního svátku 6. července, chyběla hodina do půlnoci, přijal dispečink oznámení, že po Katovické od Inferna jezdí nějaká omladina z kopce dolů v nákupních vozíkách. Ne že by taková vylomenina nemohla navodit pořádný adrenalin, o tom žádná, bylo třeba ovšem vzít v potaz i druhou stranu mince – vozíky jsou majetkem marketu a co kdyby se posádce něco stalo. Když však hlídka k nákupnímu centru přijela, žádný sjezd šusem nespatřila. Zmerčila pouze dvojici, která zrovna vracela nákupní košík do štrůdlu k ostatním. Byli to Brňáci, kteří se dušovali, že taková hloupost by je ani ve snu nenapadla. Strážníci tedy popřáli Moravákům šťastnou cestu a vrátili se k dalším kontrolám do jiných částí města.

Pouze jedinec chorého rozumu, a neomlouvá ho nízký, střední ani pozdní věk, může vymyslet a následně přeměnit v realitu tak nebezpečnou hloupost. V neděli 9. července krátce po sedmé večer vyjeli strážníci na žádost státní policie prověřit informaci, že z nadchodu severního obchvatu mezi Nerudovou a Budovatelskou ulicí hází někdo kameny na projíždějící auta. Bohužel, byla to pravda, ale se zásadní vadou. Metači šutrů stačili zmizet. Pod nadchodem na silnici jako důkaz této nejapné legrace zůstala jen hromada kamenů. Ty strážníci odklidili s myšlenkou, že bylo obrovské štěstí, že se nikomu nic nestalo.

Ručičky ukrojily tři minuty z poslední hodiny devátého červencového dne, když pozornost strážníků upoutala jakási silueta na mostě Jana Palacha. Když se dostali blíž k secondhandu s romantickým názvem Hrabárna, naskočily jim v zorničkách červené vykřičníky. Za zábradlím stál mladík a koukal na řeku, v níž se koupaly hvězdičky z noční oblohy. Hlídka netušila, co se mladému muži honí hlavou. Chce spáchat sebevraždu? Je opilý? Pomalu, jako když šelma číhá na svou kořist, se strážníci začali k muži za zábradlím přibližovat. Obě domněnky, co by kdyby, byly totiž nebezpečné. Naštěstí se záhy vysvětlilo, že 16letý hoch nehodlal skoncovat se životem, ani neblbnul v souvislosti alkoholem otupělých buněk, ale chtěl svou odvahou ohromit slečnu. Strážníci mu pomohli přes zábradlí, a když byl v bezpečí, svatosvatě slíbil, že už to nikdy neudělá.

V noci se hluk šíří mnohem razantněji. A tak v úterý 11. července půl hodiny před půlnocí nemohl velitel směny ve svém velínu přeslechnout dunivé rány, které se šířily Komenského ulicí. Otevřel dveře a byl doma. Ne že by opustil směnu, do jejího konce mu zbývalo ještě sedm hodin, ale potvrdil se mu úsudek, že problém asi bude v jednom nedalekém problémovém domě. Nějaký muž tady kopal do popelnice s takovou silou, že ji dokopal do silnice, kam vrhla svůj obsah. V okamžiku, kdy nádoba vyplivla pozřený odpad jako vyšlechtěná masožravka Adéla, dorazila přivolaná hlídka. Překvapený „fotbalista“ přiznal, že celý večer holdovali alkoholu, nicméně nefrajeřil a začal uklízet. V tom přijela i státní policie, a tak měl při úklidu opravdu přísné obecenstvo. Už to vypadalo na happyend, když nastal zádrhel. Muž se odmítl legitimovat. Kolegové si ho odvezli k sobě do Plánkovy ulice a dokrmit popelnici tak museli obyvatelé domu. Měl to pětačtyřicátník zapotřebí?

Zjištění, že jsou lidé, kteří nemají klapky na očích a uších a není jim lhostejné podezřelé chování jiných, je fajnové. Přesně tak se ve středu 12. července, byť bylo čtvrt na čtyři ráno, zachoval muž, kterého k oknu zlákal podivný zvuk. V ulici MUDr. Hradeckého pozoroval partu mladíků jednoho etnika, jak se snaží odtlačit z místa zaparkované auto. Uvedl, že auto patří sousedce a že chuligány asi vyrušil, protože utekli směrem do areálu nemocnice. Velitel směny svědka požádal, aby totéž řekl i na lince 158 a ihned poté zaúkoloval svou hlídku. Společná akce obou složek dopadla úspěšně a kolegové ze státní už tento případ řeší jako trestný čin.

Do jedenácté hodiny noční nezbývalo mnoho, když hlídku kontrolující obchodní zónu na Katovické praštil do očí podivný pohyb. Za elektro marketem spatřila nějakého muže a protože jsou strážníci vycepováni v duchu důvěřuj, ale prověřuj, chtěli se podezřelého pochůzkáře zeptat, co tam dělá. Ten se rozhodl hrát s hlídkou slovní fotbal. Na výzvu, aby jí ukázal občanku, svéhlavé odpověděl: „Nic vám nedám.“ Na otázku, proč tráví noc za obchodem, odvětil: „Kradu tady.“ Situace se podobala kolovrátku, načež, na rozdíl od strážníků, muži došla trpělivost a svou tvrdošíjnost umocnil agresivním projevem. Povýšenou větou – nebudu se s vámi bavit – zkusil odejít. Zkusil. Neodešel. Po pár minutách přetekl pohár trpělivosti i strážníkům, sundali z opasku pouta a secvakli mu ruce za zády s tím, že ho pojedou seznámit s kolegy na státní. Nastal průlom. Když už rádoby tvrďák seděl ve služebním autě, najednou obrátil o 360° a stal se beránkem. Omlouval se nastotisíckrát, ihned se představoval, a kdyby ho hlídka nezarazila, asi by se přiznal ke všem hříchům svého čtyřiašedesátiletého života. Strážníci mu sundali náramky a doprovodili ho domů. Rozloučil se s nimi slovy: „Nikdy jsme se neviděli!“

Dramaticky znělo v sobotu 15. července v devět hodin večer ve sluchátku na lince 156 oznámení, že u restaurace V Ráji jsou dva muži s bojovými psy a obtěžují nějakou ženu. Vzápětí přišla další informace z dispečinku státní policie, že se tam mají napadat dva chlapi a nahlásila to hodně rozrušená maminka jednoho z nich. Situace na místě rozhodně, navzdory kouzelnému pojmenování hospody i nedaleké lokality, idylická nebyla. Strážníci přijeli v okamžiku, kdy už sice běžely závěrečné titulky akční scény, nicméně pachuť příběhu visela ve vzduchu nadále. Oba muži byli totiž celí od krve a jejich těla zdobily drobné šrámy. Protože měli oba zřejmě dost a možná i vyčerpali své fyzické síly, rozdávali si to alespoň slovně a jadrnou mluvou rozhodně nešetřili. Strážníci je od sebe pro jistotu oddělili a snažili se zjistit, proč se do sebe pustili. Ukázalo se, že získat relevantní odpovědi bude těžší než přesvědčit veverku, aby nekradla ořechy z krásně rostlého ořešáku určeného k výrobě ořechovice. Pánové (26 a 36 let) neustále měnili výpovědi, jednou chtěli, podruhé nechtěli jít na ošetření. Nakonec to dopadlo tak, že oba skončili u státní policie.

Není vyloučeno, že staré české přísloví, že je škoda rány, která padne vedle, bude dle evropských zásad uvrženo do archivu zapomnění, neb není důstojné trestat takto ratolesti. Může se tak v brzké době stát, projde-li návrh na změnu zákona skrze parlament, že za po právu uštědřený políček vlastnímu potomkovi bude popotahován rodič (a to raději nedomýšlet důsledky v podobě udávání - český národní sport). Škoda. Když totiž facka řádně sedla, dotyčný dobře věděl, za co ji inkasoval – pozor, neplést si s fyzickým týráním, kdy pořádný flákanec zaslouží naopak dospělý.
Nebudeme si namlouvat, že i strážníkům občas svrbí ruce, ale v rámci pudu sebezáchovy musejí situace ustát a zachovat pokerovou tvář. Třeba jako v případě zničeného dřevěného lehátka, které na Podskalí věnoval, a sám vyrobil, jeden strakonický dobrodinec. V neděli 16. července v půl deváté večer přijal velitel směny oznámení, že na Podskalí u mola partička omladiny devastuje lehátko a výborně se u toho baví. Okamžitě na místo činu vyslal hlídku. Byla tu 16letá slečna s dvěma 15letými kluky. Řekli, že po lehátku schválně skákali jiní dva kluci, zlomené prkno pak hodili do řeky a šli pryč. Strážníkům zprvu probleskla hlavou věta já nic, já muzikant, ukázalo se však, že trojice teenagerů mluví pravdu. K lehátku se totiž mladí vandalové vrátili a přihlížející svědci je jednoznačně označili za Conany ničitele. Přiznali se. Informace o chování synků předala hlídka jejich rodičům a celý zápis události jednomu z odborů městského úřadu. Klukům je třináct let.
Na část z této party narazili strážníci o dva dny později, v podvečer, na stejném místě, znovu. Jeden z oněch 13letých vandalů si tu dával do nosu – popíjel pivko. Prý mu ho koupil brácha zde přítomné slečny. Ten se od této transakce ovšem distancoval – buď dobře zná takzvaný protikuřácký zákon (prodej a podávání alkoholu a cigaret mladším 18ti let zakázáno), tudíž věděl, že by z toho měl průšvih, nebo se stal obětí čachrů. Brácha se totiž hlídce pochlubil, že je čerstvě dospělý a že ta piva si koupil pro sebe a třináctiletý si je ze stolu drze bez optání vzal. Pro nezletilého rebela skončil i tento večer jízdou ve služebním autě k mamince.

Není snad týdne, aby od policii nepřišlo echo, že z ústavu zase zdrhl jeden z „našich“ občanů. Vesměs se jedná o jedna a tatáž jména, tudíž i tytéž obličeje, takže bývá otázkou času, kdy na ně některá z hlídek, ať už státních nebo městských, narazí. Jak se ukázalo v pondělí 17. července večer, dobrého pamatováka ale mají i obsluhy benzinek. Jedna z nich na linku 156 nahlásila, že je u nich mladík, kterého policie hledá. Dotyčnému 16letému teenagerovi muselo být jasné, že zase spadla klec. Tedy zaregistroval-li potutelný úsměv strážníků, kterým ho při setkání počastovali. Zapírat, zapírat, radil sice doktor Plzák nevěrníkům, tuto radu si však berou k srdci i týpci různého druhu. Zkusil to tedy i mladík. Ochotně, s vykonstruovaným úsměvem, hlídce sdělil, kdo je. Znělo to věrohodně, ale jméno, datum narození ani bydliště mu jaksi nepatřily. Zato obličej mladého muže se stoprocentně shodoval s fotografií v databázi policie. V mezičase, kdy jeden ze strážníků přivolával na benzinu kolegy ze státní, teenager se druhému strážníkovi přiznal. Po přiznání se jako na obrtlíku otočil a jal se odcházet. Asi už měl mimořádné pozornosti, která mu byla věnována, plné zuby. Slovní výtky nestačily, a tak dostal do příjezdu PČR na ruce náramky.

Strážníci jsou zvyklí sbírat a domů směrovat či dopravovat opilce většinou v noci. V úterý 18. července na ně čekal dáreček zabalený do alkoholového oparu už ve dvě hodiny odpoledne. Šestatřicetiletý muž nemohl neupoutat pozornost jedné ženy, která jeho estrádní číslo zaznamenala u restaurace U Panáka. Křičel tady, házel botami a bouchal na dveře domů. Další žena následně strážníkům sdělila, že také zkoušel překážkový běh po zde zaparkovaných autech. Dotyčný hlídce srdečně přiznal, že přebral a vůbec neví, co prováděl. Evidentně měl slabou svěřovací chvilku. Strážníci se dozvěděli, že v jednom z domů má přítelkyni. Akorát nebylo možné identifikovat ve kterém, protože chlapík máchal rukou takovou rychlostí, že ani chameleon nemá tak rychlý jazyk, a určit z jeho gest směr byl nadlidský úkol. Během mžiku se stav jeho nálady změnil. S kamennou tváří oznámil, že si koupil pět litrů benzinu a půjde spáchat sebevraždu. Tohle se nesmělo podcenit. Posoudit situaci tak museli přijet kolegové ze státní policie a také záchranka. Odvoz nutný nebyl. Muž slíbil, že už se bude chovat slušně a normálně, protože pomalu střízliví. Inu, asi je z Mariánských Lázní zvyklý na léčivé prameny a alkohol mu prostě na jihu Čech podrazil nečekaně nohy.

Jak denní, tak noční směny se s každodenní pravidelností zaměřují na místa, kde se děje, nebo by se mohlo dít, něco nekalého. Tato místa se aktualizují dle reálné potřeby. Kromě jiných momentálně hraje prim lokalita u kostela svaté Markéty. Vlastně nejde o nic netypického pro letní období. Prostě a jednoduše si lavičky v tomto prostoru oblíbili strakoničtí lidé bez domova. Kolemjdoucí z nich mívají nepříjemný pocit. Jenže, jak už jsme dříve vysvětlovali, pokud nic nevyvádějí, nemůže je městská policie vyhodit a poslat je někam na periferii města. Co ale strážníci řešit mohou, je požívání alkoholu. Tržnice a kostel svaté Markéty jsou totiž zaneseny do obecně závazné vyhlášky města novelizované v roce 2021, která striktně vymezuje, kde se alkohol popíjet nesmí. Jen od začátku července zaevidovala městská policie 12 porušení obecně závazné vyhlášky. Přistoupila i k odejmutí věci, kdy nedopitý alkohol dotyčnému zabavila. Porušení vyhlášek se také trestá pokutou.
Celé znění vyhlášky týkající se popíjení alkoholu lze nalézt na webových stránkách města Strakonice v sekci Samospráva – Vyhlášky a nařízení.

Někomu stačí si párkrát přihnout a ztrácí zábrany. V hlavě vyzmizíkováno, přesto neurony vysílají impulsy a tělo je vykoná. Těžko říct, zda si po vystřízlivění 26letý muž pamatoval, co ve středu 19. července pár minut před jedenáctou hodinou noční vyváděl, každopádně si u jeho apartmá v ulici Krále Jiřího z Poděbrad dali dostaveníčko strážníci s policisty. Na služebnu městské policie volala sousedka, že noví nájemníci mají zase slabou chvilku a vypadá to na pořádnou kovbojku. Žena je od krve, vyděšeně tam řve malé dítě a muž rozkopal vchodové dveře. Situace na místě byla vskutku chaotická a slova oznamovatelky pravdivá. Partnerka divokého muže měla na hlavě tržnou ránu. Na pomoc vyjeli i státní policisté. Ti následně také zraněnou ženu odvezli do nemocnice na ošetření. O malé dítě se postarala kamarádka.

Někteří to zažili. Přijeli na kole, kolo zabezpečili, vyřídili potřebné, přišli ke kolu, ale tam pusto prázdno. Po promnutí očí následovalo kroužení hlavou do všech směrů, zda se kolo v zorném úhlu neobjeví. Pokud se neobjevilo, probudily se emoce typu vztek, beznaděj. A to je tak vše, na co se nyní už bývalý majitel bicyklu vzmohl. Něco podobného prožil i 32letý Strakoňák, který ve středu 19. července zaparkoval svůj velociped v Lidické ulici u Barber shopu. Během hodinky, než jeho účes dostal tu správnou fazonu, se o jeho jednostopý dopravní prostředek postaral lapka. Jak se okradený muž o tři dny později přesvědčil, zázraky se dějí. V sobotu odpoledne asi nevěřil vlastním očím, když kolem něj v Komenského ulici prosvištěl nějaký mladík a svištěl na jeho kole! Protože služebna městské policie sídlí v téže ulici, okradený cyklista správně využil jejích služeb. Veliteli směny sdělil plán. Prý toho mladíka, který vyjel z jednoho domu proti teplárně, odchytil a domluvil se s ním, že od něj kolo odkoupí a že mají sraz u obchodního centra Maxim. Bylo to jako z napínavého detektivního filmu, když mu hlídka šla krýt záda. Tušila, že prodejce kradeného kola bude znát. A taky že jo. Čtrnáctiletý kluk, překvapen uniformami, neb ty nečekal, tvrdil, že kolo koupil od chlapíka, kterého zná jen pod přezdívkou, za tři stovky. Do parády si ho převzali kolegové ze státní policie. Kdo krade, do pekla se hrabe… Škoda, že peklo existuje pouze v pohádkách.

Když v pondělí 24. července dopoledne zavolal na linku 156 pán a vystrašeným hlasem oznámil, že má strach o svého 47letého bratra, velitel směny zavětřil, že bude problém. Vyptal se oznamovatele na podrobnosti a informace, které získal, vůbec nebyly dobré. Bratr prý vysadil léky, několikrát vyhrožoval sebevraždou, aktuálně kvůli zaměstnavateli, a v tuto chvíli je ve špatném duševním stavu doma. Jenže nezvedá telefon a nereaguje ani na bouchání na dveře. Dozvonit a dobouchat se nedařilo ani hlídce. Protože se hrálo o čas, využili strážníci svého zákonného oprávnění (ohrožení života) a jeden z nich vlezl přes balkon, kde bylo otevřené okno, do bytu. Nikdo tam nebyl. Oznamovatel bratrův byt zajistil a vyslovil domněnku, že by se bratr mohl pokusit skočit i pod vlak. Mezitím se ovšem drama odehrávalo na druhém konci města. Dotyčný to s ukončením svého života myslel vážně. Skočil do řeky z mostu Jana Palacha. Hasičům se ho podařilo zachránit a záchranka ho odvezla do nemocnice. Hlídka o tom, co se stalo, informovala bratra, jehož intuice, že se něco děje a něco se stane, se bohužel potvrdila. Takové zprávy se sdělují hodně špatně.

To si takhle partneři vychutnávají odpolední kávičku v kavárně v obchodní zóně na Katovické, když jim selanku naruší nečekaná událost. Všimli si, že na parkovišti před Palác Food leží na zemi muž a většina kolemjdoucích dělá mrtvé brouky. Zavolali to na městskou policii a velitel směny si místo přiblížil kamerou tak, že měl dění jako na dlani. Nabídla mu pohled na potyčku několika chlapů. Muž v černém tričku napadal muže v modré mikině, třetí ležel na zemi. To už se k místu blížily obě hlídky městské policie. Rváč se chtěl zdekovat a nabral směr do Husovy ulice. Úniková cesta mu však nevyšla, šel rovnou v ústrety státní policii. Zatímco záchranáři zkoumali zdravotní stav ležícího muže, strážníci s policisty zkoumali, co se ukrývalo pod pokličkou sváru. Peníze. Údajně je onen agresor těm dvěma půjčil a oni je nevrátili.

Ve čtvrtek 27. července v šest hodin ráno poprosila o pomoc obsluha benzinky u nádraží. Prý u nich sedí nějaký muž a chová se podivně. Hlídce bylo po příjezdu řečeno, že byla zavolána i záchranka. Muž se totiž celý klepal a byl dezorientovaný. Byť bylo jeho chování nestandardní, rozhodně to nebyl důsledek požití alkoholu. Jak sdělil lékař, 49letý muž prodělal hypoglykemický záchvat. Pracovnice benzinky zavoláním na tísňové linky zachránila muži život.