Byl to náročný rok. Strážníci si zachovali své člověčenství

Názorové přestřelky na dva tábory rozděleného obyvatelstva se bezprostředně dotýkaly, a pokud se pandemický stav po prázdninách opět destabilizuje, pravděpodobně ještě dotýkat budou, i městské policie. Jeden tábor, který vyznává typický český trojboj – neposlouchej, ignoruj, rebeluj za každou cenu – vnímá strážníky jako trn v oku, pokud se snaží dostát vládním opatřením a upozorňovat na jejich nedodržování. Druhý tábor, který si o nařízeních v duchu myslí své, ale chápe jejich nutnost, má zase pocit, že by policie měla být tvrdá a rozhodně by měla sázet vysoké pokuty. Strážníci mají za sebou rok nelehkého rozhodování. Každou událost posuzovali individuálně, zachovali si své člověčenství, a byla-li s druhou stranou domluva, rozhodně nepřistupovali k tvrdým sankcím. Školní hantýrkou řečeno, udělovali slušným hříšníkům jen černý puntík.

Nejtvrdší opatření začala panovat od 1. března letošního roku a trvala do 12. dubna, kdy došlo k částečnému rozvolnění zákazů. Za toto období zaevidovala strakonická městská policie do oficiálních úředních záznamů bezmála 150 případů, které bezprostředně souvisely s vládními nařízeními. Většinou se jednalo o nenošení respirátorů, shlukování vícero lidí či vycházení po deváté hodině večerní. Pouze zlomek z těchto událostí byl natolik závažný, že přestupek putoval k vyřízení ke správnímu orgánu krajské hygienické stanice.

Obrovský problém s dlouhotrvajícími restrikcemi začali mít teenageři. Během nejtěžších týdnů (březen – duben) jim docházela na samotkách u počítačů trpělivost a zákazy ignorovali. Scházeli se většinou na méně frekventovaných místech, nicméně viditelní byli. A bez roušek. Téměř vždy ale strážníky poslechli, respirátory si nasadili a odešli. Na absenci respirátoru na obličeji si dost často stěžovaly ostrahy ze strakonických marketů.

Zákaz vycházení po deváté hodině večerní se lidé snažili dodržovat. Strakonice také tou dobou připomínaly město duchů. Pochopitelně se ale pár výjimek objevilo. Například mladík, který údajně nemohl spát. Na Velký pátek v jednu hodinu v noci si ho všiml stálista skrze kameru. Mladík přijel k morovému sloupu na Palackého náměstí, sedl si na lavičku a telefonoval a kouřil. Hlídka ho na prohřešek upozornila a on náměstí opustil. Vyrazil však na čerpací stanici na nádraží, odkud na linku 156 volali v půl čtvrté ráno. Původní výstraha se změnila ve finanční trest. Nebo mladík, který se pohyboval bez respirátoru kolem očkovacího centra a sledoval seniory. Strážníkům sice občanský průkaz ukázal, ovšem po chvíli jim ho vytrhl z ruky a dal se na útěk. Výzvy, aby se zastavil, ignoroval. Dostala ho k řešení krajská hygienická stanice.

Strážníci kontrolovali i dětská hřiště, která musela být rovněž uzavřena. Nutno podotknout, že ani pro hlídky nebylo zrovna příjemné vykazovat z těchto míst maminky s dětmi.

Objevilo se i jedno udání na kadeřnici, která měla podle oznamovatele mít otevřený salon a stříhat. Nic takového se neprokázalo. V branži se toto rychle rozkřiklo a provozovatelé stejných a podobných živností, alespoň podle z terénu sebraných střípků, měli strach dojít si do svých provozoven jen zalít kytky. Nepotvrdilo se ani oznámení, že nevěstinec na Volyňské vesele jede. Byl to asi aprílový žert, aby se strážníci 1. dubna nenudili.

Snad je to důsledek ročního života s koronavirem, ale zvýšily se počty oznámení týkajících se rozbrojů a hádek mezi partnery a také bohužel těch, kdy lidé chtěli skončit se životem.

To nejhorší je, doufejme, za námi. Nezbývá než věřit, že se nenaplní černé scénáře a že nám koronavir nedá po rozvolnění další facku.