Duben 2023

V pondělí 3. dubna dopoledne požádal operační státní policie, aby strážníci přijeli na hlavní poštu, kde došlo k napadení. Obě hlídky naskákaly do aut, aby se během mžiku vylodily před poštou. Tam ovšem způsobily poprask. Listonošky s údivem uniformám sdělily, že u nich na budově je naprostý klid. Při oznámení došlo totiž k mýlce. Incident se odehrál na poště u nádraží, kterou mimochodem čeká v rámci úspor uzavření. Sedmačtyřicetiletý muž, toho času oběť, strážníkům barvitě popsal, kdo mu vyhrožoval, jak mu vyhrožoval, že byl neodbytný a hodně sprostý a že se ho začal bát. Podle získaných indicií našla hlídka hrubiána v marketu Billa. Poštovní zásilku v podobě 39letého Vimperáka předala doporučeně policistům na obvodním oddělení.

Pod Sídlištěm 1. máje, kolem slepého ramene řeky, se potácejí nějací chlapci. Vypadá to, že notně přebrali. Vzájemně se táhnou. Událost nahlášená ve středu 5. dubna v podvečer se rozjela jako napínavý film, kdy divák ve spleti situací čeká na závěrečné vyvrcholení. Bohužel v tomto případě bylo rozuzlení poněkud smutné a nepříjemné. Hlídka u řeky skutečně našla dva hochy, kteří si na ramenou nesli pořádnou opičku. Jednomu bylo 14, druhému 13 let. Právě vzhledem k věku se strážníkům před očima rozkmital červený vykřičník. A to kvůli zákonu, který zakazuje užívání alkoholu a cigaret mladším 18ti let. Mladší z chlapců na tom nebyl nejlíp. Měl hlavu od krve, nebyl schopen mluvit, absolutně o sobě nevěděl. Záchranka ho musela odvézt do nemocnice. Z jeho kamaráda strážníci vytáhli, že si koupili vodku. Odmítl napráskat další kámoše, kteří s nimi tvrdost a účinky alkoholu na tělo zkoušeli také, ale ti už na místě nebyli. Zdráhal se říci i prodejnu, kde jim vodku prodali. Nakonec, když viděl, jak kamaráda záchranka odváží, přiznal, že ve Hvězdě. Provozovatel potravin, i když prodej alkoholu nezletilým zapíral, bude mít co vysvětlovat u správního orgánu městského úřadu. A nepříjemnosti budou mít i rodiče nezletilých pokušitelů, které velitel směny v průběhu události musel sehnat a informovat.

Asi hoří jedna z chat v kolonii nad ulicí Arch. Dubského. Při takovémto oznámení, které dispečink přijal ve čtvrtek 6. dubna v půl páté ráno, nebyl čas na jakékoliv prodlení. Strážníci spícím městem projeli na místo určení jako po másle. Z chatové oblasti skutečně bylo vidět mihotající se plamínek. O červeného kohouta, který by škodolibě ohnivě olizoval nějakou z chatek, naštěstí nešlo. To jen jeden ze zahrádkářů, který si vzal k srdci varování meteorologů, že bude mrznout, nechtěl nezdárnému počasí ponechat své jarně pučící ovocné stromy napospas. Zapálil zde cosi v plechovce, aby stromům nebyla taková zima. Při bližším prozkoumání nehrozilo žádné nebezpečí.

Co se odehrálo u nich doma, si asi málokdo představí, zvlášť ti, kteří fyzické násilí jakéhokoliv druhu odsuzují. Ve čtvrtek 6. dubna v devět hodin večer zazvonila na služebnu městské policie žena, jejíž zoufalý výraz nevěstil nic dobrého. Dokonce přišla bosa, jak se rychle snažila utéct z bytu před rozvášněným agresivním partnerem. Veliteli směny popsala, že jí kopal do hlavy i do těla. A že to nebylo poprvé, už jednou prý celá od krve stála u dveří městské policie, ale rozmyslela si to a vrátila se domů s nadějí, že bude líp. Evidentně nebylo a pravděpodobně nebude. Postupně se totiž 36letá žena rozpovídala, že dostává od partnera skoro denně. Spouštěčem jeho agresivity nejspíš bude hazard, v němž projíždí peníze. Pro nešťastnou ženu si přijeli kolegové ze státní policie, aby jí situaci pomohli řešit.

Když na Velký pátek v podvečer dostala hlídka pokyn k výjezdu do Dukelské ulice, ani za mák by ji nenapadlo, že se situace zdramatizuje a bude gradovat. Vše odstartoval telefonát, kdy žena ohlásila, že v Dukelské našla malou plačící holčičku. Chtít po asi tříletém dítěti, aby se srozumitelně představilo a pokud možno řeklo i celou adresu, je z logiky věci nemožné. Takže se strážníci pouze dozvěděli, že dívenka má krásné jméno Verunka. Jedna z oznamovatelek pak pomáhala strážníkům tím, že objížděla možná bydliště. Zlom, i když nebyl stoprocentní, nastal v okamžiku, kdy hlídka mluvila s 15letým mladíkem z Českých Budějovic. Ten uvedl, že holčička přijela do Strakonic v doprovodu dvou mladistvých osob z Týna nad Vltavou a asi ji tady zapomněly. Uplakanou dívenku strážníci převezli na Policii ČR a zároveň zalarmovali sociální pracovnici držící pohotovost. Maminka se na linku 156 ozvala po hodině a půl od nahlášení události.
Případ měl však nečekané pokračování. Ukázalo se, že mladík, který strážníkům pomáhal ohledně ztracené holčičky, je v celostátním pátrání policie. Nevztekal se, nechtěl brát nohy na ramena, jen pokrčil rameny s tím, že se na služebnu PČR nechá odvézt dobrovolně, i když si možná v tu chvíli říkal pro dobrotu na žebrotu. Nebylo však zbytí. A tak případ s dramatickým nástupem nakonec skončil dobře. I když, jak pro koho…

Občas se stává, že se děti baví tím, že zazvoní na zvonky a utečou. Je to zábava hodna puberťáků. Ovšem když téže činnosti holduje dospělý, je nutno za tím hledat jiný důvod, nikoliv pubertální projev. V sobotu 8. dubna před polednem volal rozlícený pán z Dukelské ulice, že někdo už hodinu zkouší zezdola zvonit na byty. Tím zvoníkem byl 66letý muž, který sem přišel za kamarádem. Jenže alkohol mu jaksi rozostřil zrak, a protože neviděl na písmenka na zvoncích, mačkal všechny. Jistota je jistota. Zalarmoval v době oběda celý barák, jen jeho kamarád doma nebyl.

Na Bílou sobotu v osm hodin večer volali z Penny marketu, že si před jejich provozovnou ustlal na zemi nějaký opilec. Bylo neuvěřitelné, že se vzhledem k tomu, co mu kolovalo v krvi, dokázal na strážníky usmívat. Nebylo to totiž poprvé, co se s nimi tváří v tvář setkal. Dvaašedesátiletý muž hlídce povyprávěl, jak se opil, jak upadl, jak si při pádu narazil žebra a bouchl se do hlavy. Záchranka ho odvezla do nemocnice, kde mu lékař odebral krev a výsledky tedy stály za to. Pán se propil do takzvaného stuporózního stádia, kdy se se 4 promile jedná o závažnou intoxikaci. Ráno se probudil na českobudějovické záchytce.

Boží hod velikonoční je den plný veselí a radosti. Končí postní období a křesťané slaví návrat Krista. Těžko říci, jak mínil prožít tento sváteční den 55letý muž ze Strakonic. Odpadl totiž na benzinové čerpací stanici na Písecké, odkud dopoledne volali S.O.S. Oznámili, že pán zaparkoval auto u stojanu a aktuálně u odpočinkového stolku vyspává rychle nabyté alkoholové delirium. Jak obsluha zdůraznila, přijel střízlivý a zmrskal se (nikoliv pomlázkou) až tady. Protože hlídka muže znala a nechtěla, aby měl na letošní Velikonoce jen vzpomínkovou mlhu, přeparkovala jeho auto od stojanu, muže krotkého jak beránek odvezla na jeho chatu a klíčky od vozu odevzdala jeho dceři. Snad, když se vyspal z mrákot, v duchu děkoval, že díky prozíravosti strážníků nenatropil žádnou škodu a nenaběhl si na zbytečný problém.

Spíš jsme zvyklí na fakt, že když někdo něco provede, snaží se to ututlat, zamaskovat, dělat že on nic, že je muzikant. Doslova šokující, ale velmi mile šokující, byla událost ze čtvrtka 13. dubna. V půl čtvrté odpoledne se na služebnu dostavil 42letý pán s tím, že v Mlýnské ulici při couvání odřel nárazník u jednoho Hyundaie. Požádal velitele směny, jestli by nezjistil, komu auto patří. Lustrace a vyrozumění majitele se uskutečnilo, než by do deseti počítal. Poctivý šofér za ním dojel, aby sepsali protokol o dopravní nehodě. I druhá strana musela mít z tak férového jednání oči navrch hlavy. Klobouk dolů…

Slyšeti brzy po ránu zvuk bubnů, vytržen ze spánku by se člověk lekl, že začíná verbování. Naštěstí šlo v pátek 14. dubna ve 4.13 hodin „jen“ o hudebního nadšence, který si dopřával v tuto nekřesťanskou dobu muziku plnýma ušima. Ne každý má však pochopení. Decibely vadily sousedům. A nebylo se čemu divit. V takovém randálu by se těžko spalo i věčně unavenému lenochodovi. Strážníci se na rušiče nočního klidu marně snažili dozvonit. Dělal, že neexistuje. Nicméně byl tak hodný, že hudbu trošičku ztlumil. Strážník se za nezdárným chlapíkem vypravil o dva dny později znovu. Tentokrát se neschovával. A proč onoho rána vyhrával sousedům na plné pecky? Pořídil si nové reprobedny a chtěl je vyzkoušet…

A zase utekl jako Forrest Gump. Řeč je o 14letém chronickém útěkáři. Sotva se najde a policie ho expres doručí do ústavu, v cukuletu je zpět ve Strakonicích. V pátek 14. dubna požádala PČR městskou policii o spolupráci právě při pátrání po tomto mladíkovi. Nejenže byl opět v pátrání, ale svůj krátkodobý pobyt v rodném městě si tentokrát okořenil tím, že si s kumpánem v jednom bytě přivlastnili dva mobilní telefony. Kumpána už policie držela pod zámkem. Hledaný teenager byl k 21. dubnu stále v evidenci pátrání po osobách.

V sobotu 15. dubna před devátou hodinou ráno byla městská policie z linky 112 požádána o pomoc v ulici Dr. Jiřího Fifky. Došlo k neštěstí. Ze šestého patra panelového domu vypadl muž. U těžce zraněného muže byl svědek, který mu poskytoval první pomoc. Ten také strážníkům řekl další informace a upozornil na věci, které mu dozajista patřily (mobilní telefon, tabatěrka, zapalovač). Pána si mezitím vzala do péče záchranka. Zatímco jedna hlídka zajišťovala jeho věci, druhá se vypravila k inkriminovanému bytu. Byl neuzamčený. Strážníci přivolali kolegy ze státní policie, aby společně mohli do bytu vstoupit. Dále městská policie zajistila místo, aby mohl záchranářský vrtulník bezpečně přistát. Bohužel, veškerá pomoc o záchranu života byla marná – viz vyjádření Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje na svém FB:

„Bojujeme, ale někdy to už nestačí…

…jako v tomto případě po pádu mladého muže z výšky.
Při našem příjezdu byl ještě při vědomí. Záchranáři jej zajistili několika žilními vstupy, imobilizovali jej celotělovou vakuovou matrací, zafixovali pánev stabilizačním kompresním pásem a podali mu nitrožilně mj. léky na podporu srdce a zástavu krvácení.
Při transportu u něj došlo k zástavě oběhu, byl resuscitován během letu a napojen na umělou plicní ventilaci. Bohužel naše snaha v boji o jeho život byla marná a muž na následky svých zranění podlehl.“

S některými sousedy je radost vyjít, s jinými zase těžké pořízení. Jako například s 66letým mužem, který má sice trvalý pobyt v paneláku, ale žije spíš jako bezdomovec. Asi by mouše neublížil, nicméně jeho některá konání a činnosti prostě lidem lezou na nervy a otravují je. V neděli 16. dubna odpoledne se s ním strážníci sešli u něj na chatě U Řepické zastávky poté, co rozezlená sousedka oznámila, že soused zase něco smradlavého pálí a hustý černý kouř jde nejen z komínu, nýbrž i ze dveří a oken chatky. To, co na místě strážníci viděli, se vskutku jen tak nevidí. Pán měl kamna otevřená, neb dvířka nejdou zavřít, a přiznal, že tam hodil hadr od oleje. Zaboha ovšem nechtěl oheň uhasit. Tak svorně všichni čekali, až ohnivec obsah kamen spolkne, aby mohli přihodit dřevěné polínko. Od sousedů hlídka vyslechla další a další výtky. Mimochodem o dva dny dříve tu městská policie řešila také incident, v němž figuroval dotyčný. Respektive jeho pes, který přeskočil plot, což mu kvůli chatrnosti moc práce nedalo, a údajně zdevastoval na sousední zahradě boudu svého čtyřnohého soka. Vypadá to, že pán i se psem skončí u správního orgánu.

Jakoby každý měsíc měl dostat nějakou skvrnu v podobě „šmejdů“. Pod tímto hanlivým, ale vlastně již oficiálním, pojmenováním si lze představit všechny týpky, kteří se věnují pofidérnímu podomnímu prodeji a nabízení služeb, samozřejmě těch nejlepších pod sluncem. Co na tom, že důvěřiví lidé pak spláčou nad výdělkem. Mezi tuto sortu se řadí i takzvaní pochůzkáři. Jsou to velice milí prodavači braků, kterým prodejní pult nahrazuje parkoviště před markety. Milí jsou do chvíle, než je oslovená oběť pošle do háje. Pak se z milého kukuče většinou stává kukuč naštvaný a občas padne i nějaké jadrné slovíčko. A jak už jsme zmínili na začátku, ani duben nebyl ušetřen.
V úterý 18. dubna odpoledne přijeli na parkoviště k Penny vyzkoušet obezřetnost Strakoňáků tři prodejci. Dva ve věku 24 a 30 let z Teplicka, jeden 31letý Slovák. Snažili se lidem vnutit nejkrásnější vůně světa, parfémů měli plný kufr u auta. Pánové pravděpodobně zavětřili, že někdo z potencionálních zákazníků na ně zavolal uniformy, a tak na nějakou dobu zmizeli. Mysleli asi, že hlídka obkrouží parkoviště a dá pokoj. Smůla. Strážníci se na místo vrátili. A pro třicátníka to byla konečná. Zjistilo se totiž, že je po něm v Pardubickém kraji vyhlášeno pátrání.

To zas bude v álejích nablito… Slavná hláška z filmových sněženek se hodí jako příměr k události, v níž figuroval muž, který se v noci ze soboty na neděli 23. dubna ztřískal, jak zákon káže. Čtvrt hodiny po půlnoci přišlo oznámení, že na Sídlišti 1. máje, směrem k jatkám, leží na silnici nějaký chlap a nad ním bezradně stojí dvě ženy. Strážníci se ho snažili odtáhnout na chodník, byla to práce namáhavá a nebezpečná. Muž během této kratičké cesty dvakrát vrhl. Když vyvrhl obsah svého žaludku, přece jen už s ním manipulace byla snazší. Střízlivé dámy poděkovaly za prvotní pomoc s tím, že už kamaráda nějak domů dopraví. Krušné asi bylo ráno opilcovo…

Není radno rozzuřit ženu, ať už čímkoliv. V neděli 23. dubna v podvečer se o tom přesvědčil muž z Budovatelské ulice. Muž z toho byl tak špatný, že na služebnu o pomoc volala jeho sestra. Prý přijeli Písečáci a rozbili bratrovi auto. Strážníci hodili po veliteli udivený pohled a beze slov vyrazili směr Budovatelská. Nešťastník, se slzou v oku obcházejíce svůj vůz, ukazoval hlídce napáchané škody. Rozbité přední sklo, poničený blatník a dveře. Vztek, akorát není jasné, co bylo jeho příčinou, si tímto způsobem vyventilovala jeho přítelkyně. Jakmile „vylepšovací“ práce na autě dokončila, odjela do Písku. Indicie případu jsou stoprocentně známy, takže pro státní policii nebude problém dotáhnout šetření do konce.

Empatii, ochotu pomoci, laskavost, dobrosrdečnost strážníků stačil prověřit během odpoledne v pátek 28. dubna 46letý muž z Frýdku-Místku. Ti si na oplátku zase ověřili v praxi pravdivost rčení pro dobrotu na žebrotu. Začalo to oznámením zmíněného muže z podhůří Beskyd, v němž si na lince 156 postěžoval, že ho ve Strakonicích propustili z práce a aby špatných zpráv nebylo málo, tak ho vyhodili i z ubytovny. Žalostně zněl jeho hlas, když veliteli směny líčil, že je bez peněz a že nemá kde přespat. Laskaví strážníci po bleskové konzultaci v kruhu, jak chudákovi zkoušeného osudem pomoci, vyjeli směr podchod Jezárky, odkud přišlo hlášení. Chtěli bodrému Moravákovi říci, že mu městská policie zaplatí pobyt na noclehárně a on pak dluh uhradí. Našli bodrého Moraváka ve společnosti strakonického znalce veřejných prostranství a dvoulitrové flašky vína. Tento obrázek strážníky poněkud zklamal, neb platí pravidlo, že na noclehárnu se smí jen ve střízlivém stavu. Moravák bezelstně hlídce oznámil, že střízlivý rozhodně není, protože zapíjí žal od rána. Za několik desítek minut volal bodrý Moravák znovu, a to s žádostí, aby ho strážníci zadrželi a strčili přes noc do cely, jinak se zabije. Smůla, městská policie celu nemá, leda kotec pro pejsky v psím útulku. A ten nepřicházel v úvahu, hrozilo, že by dvounožec způsobil čtyřnožcům psychickou újmu. Moravák se už poté neozval.

Možná viděl smutný film o pejskovi Gumpovi a chtěl vyzkoušet, jaká dobrodružství se asi dají v krajině prožít. Na rozdíl od Gumpa má milující paničku, a ta mu v jeho vlastním zájmu pobyt v přírodě moc dlouho nedopřála. Útěk svého labradora nahlásila v pátek 28. dubna před desátou večer strážníkům. Ti pracovali s informací, že chlupáč zdrhl z aglomerace Mír směrem na Podskalí. Nejdříve to vypadalo, že se bude hledat jehla v kupce sena. Pes nedupe, pokud se nechce prozradit, tak neštěká, maximálně můžou být ve tmě vidět jeho svítící oči. Zátah na chlupatého dobrodruha se vydařil. Jeho výlet skončil pod spojovačkou z Míru na Podskalí. Strážníci neriskovali, připnuli labradorovi vodítko a společně pod hvězdnou oblohou čekali, až panička z prudkého kopce doťapká dolů. Pejsek hodil po hlídce očkem, jako by říkal – koukejte, jak to s ní skoulím – a nasadil tak smutný psí kukuč, že nedostal ani vynadáno.

V sobotu 29. dubna pět minut po osmé večer byla hlídka ohromena jak Alenka v říši divů. Na křižovatce Hrnčířské a Pionýrské ulice ovšem neviděla strašidla ani bubáky, ale ženskou, která tudy kličkovala na elektrokoloběžce. Udržet balanc na tomto přibližovadle, to chce soustředěnost a jasnou mysl. V tomto případě bylo evidentní, že paní má zrovna v tuto dobu uvažování poněkud zastřené. Během krkolomné jízdy se jí podařilo nabourat zaparkované auto. Aniž by odřenému autíčku poskytla „první pomoc“, fičela dál. V Lidické na ni už číhali strážníci. Jedenapadesátiletá madam z Jindřichohradecka dostala od hlídky příležitost vyzkoušet sílu dechu. Měřící přístroj chroustal nadýchané ingredience, aby po chvíli vyplivl výsledek – dáma řídila koloběžku s 1,8 promile alkoholu. To už bylo jasné, že je to případ pro kolegy z dopravního inspektorátu.

Zadaným pánům se občas stane, že v návalu starostí, povinností a úkolů prostě zapomenou, že se svou drahou polovičkou slaví výročí seznámení či svatby. Nebo že má narozeniny. Někdy to zachrání rychlá koupě čokolády na pumpě. Na jaře a v létě sázejí zapomnětlivci na to, že je celé město nádherně rozkvetlé. Letošním prvním hříšníkem, který si obstaral pugét z obřího květináče na Velkém náměstí, byl v neděli 30. dubna ve tři hodiny v noci 23letý mladík. Kamera ho měla jako na dlani, takže hlídka dostávala průběžně informace, jakým směrem se květinář valí. Dovalil se do Žluté opice. Co bylo pravým důvodem krádeže květin, se strážníci nedozvěděli. Možná rychlé vyznání lásky, možná žehlení průšvihu? Snad mu to stálo za to, protože výše pokuty líbezná jak květinka rozhodně nebyla.

Už staří Keltové věřili, že temné síly sesílají na Zemi zlo. To zlo převtělují do čarodějnic. Úplně nejhorší noc, kdy čarodějnice řádily, byla právě z 30. dubna na 1. května. Za středověku měli lidé z čarodějnic až panický strach a prováděli všelijaké ochranné rituály. Jak se však zdá, i dnes se najdou tací, kteří v obavách, že potkají čarodějnici, zvolí jako ochranitelský prostředek alkohol, lektvar tlumící smysly. Během letošní Valpuržiny noci řešili strážníci tři takové případy.
Ve čtyři hodiny ráno prchl před zlými silami na služebnu 42letý muž a překotně veliteli směny líčil, že je ohrožený na životě, že byl okraden, aby strážník ihned vzal auto a jel s ním na místo, kde si to vyřídí. Nikoliv se strážníkem, ale s těmi násilníky. Byla s ním opravdu těžká domluva. Jednou tvrdil, že ho okradli o 15 tisíc korun, podruhé o 100 tisíc korun, jednou že odjeli směrem na Plzeň, podruhé si vůbec nevzpomněl. Pravděpodobně předpokládal, že dle předložených faktů bude povolána zásahová jednotka. Když pochopil, že nikoliv, dostal velitel směny rozkazem, aby mu půjčil telefon, že si tedy postěžuje PČR. Jenže nebyl schopen mluvit srozumitelně, a když, rozumět mu byla jen sprostá slova a urážky, takže ho operační z péčéerky utnul. To ho zřejmě vykolejilo. Rozloučil se a ze služebny odešel.
Dalšího muže, který popíjel na zdraví čarodějnic, řešili strážníci v devět hodin večer u Coopu na Volyňské. Potřebovali tady pomoc záchranáři. Třiapadesátiletý muž jaksi pozapomněl, že nejede na tříkolce, nýbrž na kole, neudržel přímý směr a bohužel pocítil tvrdost betonu. Kvůli tržné ráně na hlavě ho musela záchranka odvézt. Než nezbytná procedura proběhla, stačila hlídka zjistit, kolik opojné tekutiny muži koluje v těle. V dechu toho měl za skoro 1,5 promile. Mezitím se na místo dostavila i manželka. Úkol pro ni zněl jasně: odvézt bicykl. Při pohledu na zoufalou ženu hledící na jednostopé vozidlo se jí strážníkům zželelo a do Dražejova ji i kolo dopravili služebním autem. Případ si převzali kolegové dopraváci.
Těsně před půlnocí vyrazila hlídka na pomoc kolegům z obvodního oddělení, kteří na ubytovně na Povážské uklidňovali alkoholem rozjitřenou situaci. Jednoho opilce si odvezli do cely.