Jiří Brejcha z kriminálky vyprávěl seniorům příběhy z praxe

Bývalo normální, že si člověk prošlapal kariérní cestičku hezky od zdola. Prošel si ji i Jiří Brejcha. K policii nastoupil 1. září roku 1978. Začínal na strakonickém obvodním oddělení, a protože byl dobrý, stáhla si ho na své oddělení kriminálka. Letos to je dvanáct let, co na kriminálce zastává funkci zástupce šéfa, a neuvěřitelných 42 let, co zůstává věrný policejnímu sboru. Právě Jiří Brejcha byl hostem posledního setkání se seniory, které pořádají preventistky městské a státní policie s Infocentrem pro seniory. Setkání se uskutečnilo ve středu 26. února a klubovna praskala ve švech.

Téměř dvě hodiny Jiří Brejcha vyprávěl a odpovídal na otázky. Srovnával také dobu před a po pádu železné opony. Pamětníci přitakávali, že respekt z uniforem byl každopádně větší – bavíme se o obyčejných četnících, nikoliv o StB! „Pamatuji si, jak se vše zapisovalo do knížek, takzvaných fonogramů, přepisovala se do nich telefonní oznámení. Dnes se také hodně píše. Naši vyšetřovatelé tráví bohužel nejvíc času u počítačů, u písemného zpracovávání případů,“ podotkl Jiří Brejcha s tím, že administrativa zahlcuje nejen policisty, ale následně i státní zastupitelství a soudy. Mnohdy je zbytečná.
„Dřív se kradlo a loupilo ve velkém. Asi tak, jak to vidíme ve starých televizních detektivkách. Dnes se krade jinak. Hlavně přes internet. Přes počítač jede značná část současné kriminality, falešnými e-shopy počínaje a vydíráním konče,“ podotkl.

Mezi hosty setkání byla i sousedka Jiřího Brejchy z chatové oblasti a se smíchem uvedla, že z něj chataři marně mámí nějaké historky z policejní praxe a Jiří Brejcha jejich žádosti vždy zahraje do autu. V Infocentru pro seniory se dočkala. „Dodnes mám v paměti svůj první velký porevoluční případ. Začal 20. prosince roku 1990 a jednalo se o človíčka, který vykradl šest chat a poslali ho do Lnář. Vezl ho tam můj kolega a můj velký učitel Jaroslav Andrlík. Na tom by nebylo nic zvláštního. Druhý den ale ze Lnář volali, že človíček zmizel a s ním oblečení za šest tisíc a další věci za dalších šest tisíc korun. Dostali jsme ho až v únoru v Dobřanech. Za tu dobu dokázal vykrást 52 objektů od Vodňanska po Dobřany. Měl jsem na něj 42 spisů,“ zavzpomínal Jiří Brejcha a přidal další příběh: „Nebo jsme měli zloděje, který obcházel chatové oblasti, kde si téměř z každé chaty něco odnesl, v některé přespal. Celou svoji zlodějskou pouť včetně dne návštěvy a odnesených věcí poctivě zapisoval do notýsku. Jiný pachatel zase schraňoval odcizené věci na své usedlosti na Protivínsku. Domovní prohlídka tehdy trvala týden a denně odtud odjížděly dvě dodávky plné kradených věcí. Bral vše, od skleniček po kamna nebo součásti pro zemědělské stroje.“ Jednou prý svou rodinu zamořil blechami, které na něj přeskákaly z pohřešovaného a šťastné nalezeného člověka.
Samozřejmě se vždy lépe vyprávějí historky, které v daný okamžik policisty potrápily, ale vzpomíná se na ně s odstupem doby s úsměvem. Jiří Brejcha má ovšem na kontě i spoustu smutných a nešťastných událostí. Aktuálně kriminalisty napříč republikou tíží případy spojené s kyberšikanou. Bohužel i na Strakonicku podléhají důvěřivé dívky, navzdory varování, sexuálním predátorům, kteří z nich vydíráním nakonec vymámí fotografie, kde jsou nahé. Že si taková fotka žije na sociálních sítích svým vlastním životem a je vlastně nesmrtelná, nemá cenu zdůrazňovat.

Na účastníky setkání čekal v závěru milý dárek. Publikace s názvem Přirozená plachost. Je to knížka kriminálních povídek strakonického kriminalisty Jaroslava Andrlíka, kterou nechal vydat jeho syn David rok po tatínkově smrti.