Květen 2023

Květen, krásný jarní měsíc, nezačal ve Strakonicích zrovna šťastně a idylicky. V úterý 2. května večer dostal velitel směny zprávu od kolegů ze státní policie, že se hledá mladý 26letý muž, který chce skokem pod vlak spáchat sebevraždu. Všechny hlídky městské i státní policie si rozdělily rajón, aby se při pátrání zbytečně nekřížily. Ani ne za hodinu se muž našel za prodejnou koberců v nákupním centru.
Druhý případ se stejnou zápletkou bohužel dobře nedopadl. Byl čtvrtek 4. května půl osmá večer, když dispečink PČR potřeboval od strážníků prověřit oznámení, že někdo na Kuřidle vystřeluje světlice. Oznamovatelka měla strach, jestli si tímto způsobem někdo nepřivolává pomoc. Aniž by cokoliv tušila, nebyla daleko od pravdy. V témže čase se totiž prověřovala i informace o sebevraždě 48letého muže. Strážníci začali pročesávat Kuřidlo. Svědci potvrdili, že světlice viděli také. Pravděpodobně se někdo dobře bavil, ale autora tohoto šprýmování se najít nepovedlo. V souvislosti s faktem, že muž svůj život opravdu ukončil, byly nějaké světlice nepodstatné.

Pátého května se slaví Květnové povstání českého lidu. Pravděpodobně chtěl tento svátek důstojně uctít i 65letý muž, jenže se mu to jaksi vymklo. V Havlíčkově ulici u kapličky odpadl. Na zemi spící povstalec připoutal v půl deváté večer pozornost kolemjdoucího. A ten podivně zkroucené tělo nahlásil městské policii. Jak se dalo očekávat, chlapíkovi na ramenou odpočívala pěkná opička. Když se probral z mrákot a zaostřil zrak na postavy, zaradoval se. Viděl nad sebou anděly strážné ve strážnické uniformě a správně si odvodil, že jsou jeho spásou. Strážníci, neb věděli, koho sbírají ze země, ho doprovodili domů, bydlí nedaleko místa nálezu. To ještě netušili, že se s pánem týž večer setkají ještě dvakrát. Ani ne za půl hodiny, co za ním hlídka zabouchla domovní dveře, volali ze záchranky, že jsou u muže doma a mají problém ho ošetřit – prý spadl. To už o umělecko-kulturních výstupech svého otce věděl syn, kterého velitel směny informoval. Přijel do nemocnice a tatínka uklidnil. Ne na dlouho. V půl jedenácté chytil tatík druhý dech a začal se na chirurgickém oddělení hádat i se svým potomkem. Cesta domů s rozjařeným a hádavým pantátou musela být dobrodružná.

Děti to s dospělými mnohdy nemívají jednoduché. Obzvlášť, když se jim rodina rozpadla a maminka s tatínkem trpí fóbií z komunikování. Tak nějak vyzníval i případ z nedělního odpoledne 7. května. Na služebnu zavolal muž, že si zrovinka od své bývalé přítelkyně převzal syna, jsou na vlakovém nádraží a že ex přítelkyně přibalila na cestu králíčka. Nikoliv na smetaně, ale živého. A on že ho nechce. Stálista zkusil sílu kamerového bodu, a ten nezklamal. Viděl, jak tatík odvádí synka na vlak a krabici s bílým králíkem nechává položenou před vchodem do budovy vlakového nádraží. Tatínek však takový nelida úplně nebyl. Poskytl strážníkům telefonní číslo na svou ex. Než se na nádraží hlídka přesunula, kamera nabídla veliteli směny druhé dějství. Ke krabici s ušákem přihopkaly dvě ženy a odnášely ji. Hlídka dámy zastavila u semaforu na křižovatce. Jaké bylo vysvětlení? Maminka přivezla králíka synovi až z Ostravy, tatínek toto něžné stvoření – rozuměj králíka – odmítl přijmout jako spolucestovatele. Ženy se tudíž důvtipně rozhodly, že tam krabici se zvířátkem jakoby ponechají a to že muže zcela jistě obměkčí. Jak patrno z úvodu, neobměkčilo. S bílým Bobkem (nebo Bobem) to skončilo dobře jako ve Večerníčku. Na nádraží nezůstal.

Setkání se zvířátky ale bylo vícero. Například v dubnu jeli strážníci do Dukelské ulice prověřit, jak jsou na tom tři mláďata zajíčků. Po konzultaci se Záchrannou stanicí živočichů v Makově byla miminka ušáků ponechána na místě.
Naopak v Makově našlo dočasný domov mládě straky, které se tisklo na kmen stromu v ulici Stavbařů.

V pondělí 8. května, na státní svátek, měly hlídky státní i městské policie pohotovost. Pohřešoval se 73letý muž trpící duševní nemocí. Vědělo se pouze, že odešel z chaty, nevzal si léky, bez kterých mívá různé ataky, navíc z chaty zmizely nože… Hlídky mezi sebou domluvily postup pátrání a vydaly se do terénu. Městská policie dostala za úkol prověřit všechny čerpací stanice, nádraží, restaurace a okolí Hajské. Hodinu od zahájení byla akce ukončena. Šťastně. Senior se našel. Na Den vítězství to bylo takové malé vítězství.

V pondělí 8. května v půl deváté večer pomohli strážníci kolegům ze státní policie s dopravní nehodou, k níž došlo na kruhovém objezdu na Zvolenské. Protože dopravní policisté řešili jiný případ, potřebovali zajistit stopy a identitu aktérů nehody. Pětadvacetiletá řidička z Českobudějovicka na kruháči přehlédla 52letou ženu na bicyklu. Mezitím, než záchranka cyklistku odvezla do nemocnice, přijela dopravní policie a událost si převzala. Strážníci ještě chvíli zajišťovali bezpečný provoz.

Alkohol v někom probudí vášeň, v jiném ospalost a v dalším touhu urážet a ubližovat. Panuje domněnka, že řádění pod vlivem se týká vesměs pánů tvorstva, přesto se stane, že výjimka pravidlo potvrdí. Jako v noci na úterý 9. května. Když odbíjela druhá noční hodina, zazvonil na služebně telefon. Pán na druhé straně drátu veliteli směny barvitě popsal, že se k němu nakvartýrovala bývalá přítelkyně, trošku přebrala, v hlavě se jí to plete, ruší noční klid a on že ji doma nechce. Nešťastnému muži se nedala pomoc odmítnout. Ani ne dvoukilometrovou štreku z bodu A do bodu B zvládla hlídka za tři minuty. U zastávky v ulici se vznešeným názvem Krále Jiřího z Poděbrad na ni čekal oznamovatel, kterému se podařilo ženštinu v bujaré a zároveň bojové náladě vystrnadit z bytu, a usadil ji na zastávce autobusu. Odtud se ztichlou noční ulicí co chvíli ozývaly nesrozumitelné výkřiky. Hlídka se neohroženě vydala směrem k ženě s válečným pohledem. Ta zřejmě usoudila, že uniformy nepřepere, a tak se nepřela. Nicméně aby jako správná ženská měla poslední slovo, odmítla se představit a legitimovat. Proti svezení služebním autem nic nenamítala. Zapadla na zadní sedadlo a než se nadechla, vystupovala před obvodním oddělením. Zde musela nádech a výdech znovu zopakovat. Nikoliv kvůli zjištění, jak jsou na tom její plíce, ale jak je na tom s alkoholovými výpary. Byly vskutku výživné – přístroj, kdyby se uměl zděsit, tak se asi zděsí, ukázal 2,81 promile. Tělesná schránka 48leté ženy je nejspíš na pravidelné hladinky zvyklá, nebyl důvod ji nikterak omezovat nebo odvážet na záchytku. Záhy se ukázalo, že tatáž žena tropila nejapnosti předešlý den na Podskalí.

Slova díků si strážníci skromně vyslechli ve čtvrtek 11. května odpoledne, když je o pomoc požádal v telefonu zoufale znějící muž. Jeho maminka v bytě upadla a on ji nedokázal zvednout a dopravit na postel. Paní na zemi ležela skoro čtyři hodiny, než ji syn objevil. Strážníci samozřejmě pomohli a společně se synem zajistili ženě pohodlí.

Jako těžký úder do hlavy může vypadat situace, kdy se člověk probudí z neplánovaného spánku a zjistí, že zaspal něco, co zaspat neměl. Prostě šok. Něco podobného prožila ve čtvrtek 11. května v podvečer maminka, která zmožena prací si po práci schrupla – a pak právě dostala tu ránu do hlavy. Prospala totiž čas, kdy měla vyzvednout dcerku ze školky. Zničená žena čekala v 18 hodin před mateřinkou a se slzami v očích ukazovala na zamčené dveře. Zatímco se strážníci snažili vyděšenou maminku uklidnit, velitel směny žhavil drát jako pověstný Béďa z básníků, aby zjistil, kde zapomenutá holčička je. Paní učitelky si ale umějí poradit v každé svízeli. Povolali tatínka a mamince napsali SMS zprávu, kterou si ve vyhrocených okamžicích nepřečetla. Hlídka ženu odvezla k domu, kde otec dívenky bydlí. Všechno dobře dopadlo. Kámen, který mamce ze srdce spadl, musel být slyšet po celých Strakonicích.

Co trápí člověka, když přemýšlí o sebevraždě? Nakolik je bolavá jeho duše, když se o to chce pokusit? Ve čtvrtek 11. května v půl deváté večer volala na linku 156 ostraha vlakového nádraží, že se snaží udržet na zemi muže, který už několikrát skočil do kolejiště. Strážníci nešťastníka odvedli k lavičce, posadili ho a jali se vyzvídat, kdo je, čím je a proč to dělá. Apatický muž nekomunikoval. Hlídka se dozvěděla pouze to, že spolykal prášky. V mezičase monologu, jímž se strážníci snažili muže přimět mluvit, už byla na cestě k peronu sanitka. A také státní policisté. Těm se podařilo 45letého pána identifikovat. Snad ho v českobudějovické nemocnici přestane duše bolet.

Zděšeným hlasem nahlásil v neděli 14. května 74letý senior z Prahy, že je na trzích na Podsrpu a že mu někdo ukradl auto s osobními věcmi. Pán byl nastalou situací tak opařený, že v paměti nevydoloval ani espézetku. Pro obvodní oddělení policie nebylo dle dodaných záchytných bodů těžké zjistit podrobnosti. Nato se do okolí Podsrpu vypravila i druhá hlídka městské policie, aby se do špionáže po autu s černým trojúhelníkem zapojila. Po chvíli se u pána stav zkoprnění proměnil ve stav blažené radosti. Jeho bílá Felicia stála tam, kde ji zaparkoval.

Člověk se zamyslí a nevědomky udělá něco, za co se pak stydí nebo má dokonce chuť rvát si ze vzteku nad vlastní nebdělostí vlasy z hlavy. Možná toto potkalo i 49letou ženu, která v pondělí 15. května v podvečer jela nakrmit na benzinu na Volyňské svého plechového miláčka. Když ho nasytila, pochutnal si na benzinu za pětistovku, spokojeně nasedla a odjela. Touto nenadálou akcí vykolejená obsluha se rychle vrátila do svých kolejí a požádala strážníky, aby si svým autem zahráli na stíhačku. Rychle a zběsile se ale nekonalo. Šoférku, která stále byla v krásném nevědomí, hlídka zastavila v Komenského ulici. Žena vůbec netušila, proč má za zády auto městské policie. Když jí bylo napovězeno, polilo ji horko a slunce v duši zhaslo. Za doprovodu uniformovaných fešáků dojela zpět k benzině, kde s omluvou a pokorou dluh uhradila. Strážníkům se omlouvala nespočetněkrát. Bylo jasné, že je z toho celá hin, a tak ji strážníci nechtěli ještě víc trápit. Udělili jí pro výstrahu jen černý puntík.

V sobotu 20. května v podvečer všímavý občan nahlásil, že ho u Kauflandu praštila do očí dvojice mladíků, kteří tlačili vedle sebe kola. Na tom by nebylo nic divného. Chlapci asi chtěli debatovat, možná o situaci ve světě, a takové psychologické dialogy se stěží vedou při jízdě. Na to oznamovatel pravil, že divné to je, protože kluci mají bicykly uzamčené k sobě. Veliteli směny se v hlavě spustil alarm a vyslal na místo hlídku, aby ono podezřelé duo pro jistotu zkontrolovala. Čtrnáctiletí hoši, překvapeni náhlým zájmem strážníků, ochotně vysvětlili, že je rodiče slušně vychovali, rozhodně nechtěli přijít na kloub zlodějskému řemeslu, prostě jen měli smůlu. Kola si totiž před marketem uzamkli k sobě a pak už se jim je nepodařilo odemknout, takže se nechtěně ocitli v roli siamských dvojčat.

Tak nějak to připomíná legendární animák Jen počkej, zajíci. Smolař vlk ničí práci druhých. Stejně si v pondělí 22. května mohl připadat Starodražejovák, když těsně před skončením televizních novin uslyšel burácení motorů. Obhlédl terén a v momentě zcela jistě zapomněl na všechny události, které mu moderátoři naservírovali. Na čerstvě štěrkem vysypaném a uválcovaném pozemku, podotkněme soukromém, stála cizí auta. Celou nespravedlnost vylíčil strážníkům. Hlídka dala s partičkou mladíků řeč. Tvrdili, že na místo jenom vjeli a rozhodně prý neměli v úmyslu prostor ničit. Aby bylo spravedlnosti a pořádku učiněno zadost, rozhodli strážníci o bezpokutovém postupu. Partička vyfasovala lopaty a hrábě a pod bdělým okem mužů zákona musela parkoviště uvést do původního stavu. Práce šlechtí…

Každý jedinec je originál. To potvrdí každá hlídka operující v terénu. Obzvláště vypečeným originálem je ovšem dáma, která má jazyk břitký jak slavný meč Excalibur krále Artuše a smýšlení o bytí na tomto světě poněkud svébytné. Strážníci měli tu čest vést s ní nerovnoprávný dialog několikrát. Lépe řečeno, dialog v duchu já o koze, ty o voze. Poslední setkání s touto ženou se uskutečnilo na mostě Jana Palacha ve středu 24. května dopoledne. Hlídka tu zrovna číhala na neukázněné cyklisty (ano, vášniví kolaři a koloběžkáři pozor!), když kolem ní ladným krokem prošel pes. Bez vodítka, bez náhubku. Záhy se v dohledu objevila panička. Strážníci ji slušně pokárali, odpovědí jim bylo strohé „jo jo jo“. Normální člověk by psíka uvázal a pravděpodobně by ho pustil, až by neměl uniformy v dohledu. V tomto případě chlupáč i panička kráčeli nevzrušeně dál. Strážníci svobodomyslnou dvojici mírným poklusem doběhli a znovu, slušně, upozornili na prohřešek. Dáma se odmítala představit, pak si spočítala, že jízda na obvodní oddělení policie by byla přece jen ztráta času, a tak svoje jméno s dalšími údaji raději, znechuceně, sdělila. Hlídka se posléze dozvěděla, že paní svého psa nikdy uvazovat nebude, že ji nějaká vyhláška nezajímá a že nemá s naší firmou nic společného a s přestupkem nesouhlasí. Přejeme pevné nervy v dalším šetření u správního orgánu.

Slavit se dá ledacos, třeba i to, že skončil víkend. Co bylo pravým důvodem, proč se dva muži v neděli 28. května večer zmrskali alkoholem, těžko říct, každopádně jim opojný stav uvolnil závory slušného chování. Pánové ve věku 37 a 40 let si ustlali u nových veřejných záchodů na cirkusplace a nadávky na kolemjdoucí z nich padaly jako z kulometu. Terčem jejich slovních útoků byly převážně ženy. Těžko se bavit s potížisty bez klacku, jak se traduje, ovšem k těmto historicky osvědčeným metodám se nemůže hlídka za žádných okolností snížit. Takže musela vyvinout slovní umravňující sílu, aby chlapíky hodila do klidu. Zdálo se, že domluva zabrala. Byl to však jen záchvěv nějakého sebeovládání. Za tři čtvrtě hodiny volali nezávisle na sobě dva rozčilení muži, že v Heydukově ulici řve jak pavián nějaký otrapa, zvoní na všechny zvonky a mlátí do dveří. To se starší původně umravněný opilec vracel z cirkusplacu domů a družka, navzdory tomu, že zalarmoval celý barák, ho odmítala pustit dovnitř. Otevřela až hlídkám městské a státní policie a milostivě nechala svého druha překročit práh bytu.

Erotika v soukromí má mnoho poživačných přívlastků. Erotika na veřejnosti jeden – nechutnost. Bohužel právě druhou verzi zvolil pro uspokojení pudů 29letý muž. V pondělí 29. května v podvečer, kdy sluníčko ještě uvolňovalo teplé paprsky, se rozhodl, že i on uvolní nashromážděný přetlak. V Hraniční ulici, u dětského hřiště, si sedl na lavičku a blaženě onanoval. Oznámila to maminka, která se svou ratolestí z hřiště ihned odešla, ale další děti tam zůstaly. Hlídka vyrazila na místo s cílem nemravu zchladit. Už tam ale nebyl, asi dokonal, co potřeboval. Prohledalo se okolí, hospody a bary, poznávacím znamením byla tepláková souprava. Po hodině volal se stejným poznatkem další svědek. Tentokrát ze Šumavské, kde hledaný venčil breberky ze svých trenýrek před jedním domem. Strážníci přijeli v okamžiku, kdy měl ještě stažené kalhoty. Skoro třicátníka naservírovali státní policii. Snažil se hlídky přesvědčit, že se chtěl jenom vyčůrat.

Událost z úterý 30. května je přesně tou, u níž strážníci alespoň na chvílí pocítí zadostiučinění a radost z pomoci. Před pátou hodinou odpolední zavolal na linku 156 muž hospitalizovaný v nemocnici, že jeho známý, 80letý senior, doma upadl a nemůže se zvednout. Prý leží hned za vchodovými dveřmi a dokáže je otevřít holí. Dodal, na koho má hlídka zazvonit, aby jim byl panelový dům zpřístupněn. Poté, co se strážníci do bytu dostali, zjistili, že starý pán si při pádu rozbil hlavu. Přivolali záchrannou službu, která muže odvezla na ošetření.

Každá maminka za svého potomka bojuje, pomáhá mu, položila by za něj život. Bohužel, někdy se situace nehezky zvrtne, a maminka, nešťastná, je vděčna za pomoc. V událostech městské policie se případy, kdy děti ubližují rodičům, objevují docela často. Poslední je z úterý 30. května. Z pečovatelského domu volali, že u jedné klientky už několik dní přebývá syn, ale jsou s ním problémy, protože nevydrží bez alkoholu. Jak už to bývá, pod maminčinými křídly mu bylo dobře, a tak odmítal odejít, aniž by bral ohled na to, že ho tam matka už nechce. Teprve strážníkům se podařilo 48letého muže z bytu pečovatelského domu vypoklonkovat. Mamince se očividně ulevilo. To bylo ráno. Po celý den měla 79letá seniorka klid. Synáček se ale v jedenáct v noci vrátil. Bušil na dveře, ale maminka mu prozíravě neotvírala. Znovu se tak setkal se strážníky. Bylo evidentní, že nezbednému synkovi sedí na rameni pořádná opice. Následně tuto domněnku potvrdila i dechová zkouška. Přístroj se řádně zapotil, než zanalyzoval, kolik toho dotyčný v dechu má. Pak pyšně ukázal výsledek – přes tři promile alkoholu. Muž stál kupodivu vzpřímeně a artikuloval. Dům opustil s dovětkem, že jde na návštěvu ke své sestře. Jak to bylo dál? No, už kvůli němu nikdo další nevolal…