Městská policie Strakonice

Z pátku 19. července byla odkrojena teprve jedna hodina, když ženu procházející kolem hospody v Heydukově ulici vystrašilo ležící polonahé tělo nějakého muže. Celkem logicky se domnívala, že je opilý. S 46letým mužem to nebylo tak zlé. Naopak se dostal do úzkých, jak upřímně a srozumitelně strážníkům vysvětlil, když se s ním na místě dali do řeči. Skutečně byl polonahý, nikoliv však, že by chtěl tropit výtržnosti. Měl plavky. Uvedl, že je unavený, protože není místní, nýbrž z Českobudějovicka, byl ve Strakonicích na plavečáku, a ujel mu poslední vlak.

Dva opeřenci se svezli služebním autem strážníků do zvířecího ráje, do Záchranné stanice živočichů v Makově. Ve čtvrtek 18. července se jednalo o mladého rorýse, kterému se slepila křídla od nějakého lepu a skončil na dlažbě v Čelakovského ulici. V Makově mu křídla vyčistili a po zotavení rorýse vypustili vstříc svobodě. V pátek 19. července odcestovalo do stanice také káně lesní, kterého přímo na služebnu dopravil muž, který ho našel. Kromě poraněného křídla bylo káně dle slov vedoucího makovské stanice Libora Šejny značně vyhublé a tudíž velmi hladové.

Domovenka strakonických strážníků, znak města na uniformách městských policií, se začlenila do sbírky domovenek kolegů z Jablonce nad Nisou. Jako důkaz, že zvládla více než dvousetkilometrovou cestu poštou, zaslali strážníci z Jablonce fotografie, jak si domovenka lebedí na jejich sběratelské mapě. Do města bižuterie a sklářství zasíláme srdečný pozdrav.

Z nádraží volají poměrně často, že se jim tam po peronu, v hale a v okolí pohybují nějací ochmelkové. Takže když v úterý 16. července v podvečer přijal dispečink oznámení, že po nástupišti chodí muž a chová se divně, strážníky to nijak nepřekvapilo. Tentokrát však bylo rozuzlení úsměvné. Devětačtyřicetiletý muž z Loun uvedl, že jeho koníčkem je fotografování vlaků a na peroně jen čekal, až souprava přijede.

„Konat dobré skutky v očekávání, že vás za to lidé budou mít rádi, je riskantní a často frustrující. Lepší je dělat je jen tak sobě pro radost,“ řekl český lékař a spisovatel historických románů Antonín Polách. A radost u následujících událostí zcela jistě panovala na obou frontách. Jak u poctivých nálezců, tak u zapomnětlivců. V neděli 14. července v podvečer přinesl 36letý muž na služebnu peněženku s nemalou finanční částkou a doklady, kterou našel u spořitelny.