Městská policie Strakonice

Událost z úterý 30. května je přesně tou, u níž strážníci alespoň na chvíli pocítí zadostiučinění a radost z pomoci. Před pátou hodinou odpolední zavolal na linku 156 muž hospitalizovaný v nemocnici, že jeho známý, 80letý senior, doma upadl a nemůže se zvednout. Prý leží hned za vchodovými dveřmi a dokáže je otevřít holí. Dodal, na koho má hlídka zazvonit, aby jim byl panelový dům zpřístupněn. Poté, co se strážníci do bytu dostali, zjistili, že starý pán si při pádu rozbil hlavu. Přivolali záchrannou službu, která muže odvezla na ošetření.

Slavit se dá ledacos, třeba i to, že skončil víkend. Co bylo pravým důvodem, proč se dva muži v neděli 28. května večer zmrskali alkoholem, těžko říct, každopádně jim opojný stav uvolnil závory slušného chování. Pánové ve věku 37 a 40 let si ustlali u nových veřejných záchodů na cirkusplace a nadávky na kolemjdoucí z nich padaly jako z kulometu. Terčem jejich slovních útoků byly převážně ženy. Těžko se bavit s potížisty bez klacku, jak se traduje, ovšem k těmto historicky osvědčeným metodám se nemůže hlídka za žádných okolností snížit.

Pouze třikrát za měsíc květen umísťovali strážníci zatoulané pejsky do psího útulku. Dva chlupatí útěkáři se vrátili domů, zůstal kříženec jezevčíka, kterého městská policie svezla do útulku služebním autem v neděli 14. května odpoledne z parkoviště u Kauflandu. Jezevčík dostal od pečovatelek příhodné jméno Štaflík. „Může mu být maximálně pět let. Je velmi čistotný, vypadá to, že bydlel v bytě. Miluje aportování, je milý a hodný, s cizími lidmi se zatím cítí nejistě.

Každá maminka za svého potomka bojuje, pomáhá mu, položila by za něj život. Bohužel, někdy se situace nehezky zvrtne, a maminka, nešťastná, je vděčna za pomoc. V událostech městské policie se případy, kdy děti ubližují rodičům, objevují docela často. Poslední je z úterý 30. května. Z pečovatelského domu volali, že u jedné klientky už několik dní přebývá syn, ale jsou s ním problémy, protože nevydrží bez alkoholu. Jak už to bývá, pod maminčinými křídly mu bylo dobře, a tak odmítal odejít, aniž by bral ohled na to, že ho tam matka už nechce.

Každý jedinec je originál. To potvrdí každá hlídka operující v terénu. Obzvláště vypečeným originálem je ovšem dáma, která má jazyk břitký jak slavný meč Excalibur krále Artuše a smýšlení o bytí na tomto světě poněkud svébytné. Strážníci měli tu čest vést s ní nerovnoprávný dialog několikrát. Lépe řečeno, dialog v duchu já o koze, ty o voze. Poslední setkání s touto ženou se uskutečnilo na mostě Jana Palacha ve středu 24. května dopoledne. Hlídka tu zrovna číhala na neukázněné cyklisty (ano, vášniví kolaři a koloběžkáři pozor!), když kolem ní ladným krokem prošel pes.