Městská policie Strakonice

Na otázku, co je vodorovné dopravní značení V12c nebo V12d, pravděpodobně nikdo nebude znát odpověď. Ovšem když se řekne žlutá čára, ví každý, oč jde. Dost řidičů se však chová tak, jakoby žluté čáry ve vozovce či na obrubnících byly neviditelné. Protože je opakování matkou moudrosti, není od věci připomenout, že žlutá nepřerušovaná čára avizuje zákaz zastavení i stání a žlutá přerušovaná čára zákaz stání (tady lze pouze zastavit, nikoliv stát). Porušení tohoto dopravního nařízení je přestupkem. Hříšníka to může stát až 2000 korun.

Občas se i kontrola osob, které sice nic nevyvádějí, ale přesto má jejich chování znaky nenormálnosti, zvrtne v drama. Bylo pondělí 27. února v jedenáct v noci, když hlídka u garáží u tenisových kurtů v Mírové ulici zmerčila auto, v němž seděli tři muži. Ti neměli problém se jeden po druhém představit. Dvaadvacetiletý mladík má trvalý pobyt na Prachaticku, 30letý muž bydlí ve vsi kousek od Strakonic a 36letý pochází z Trutnovska. Ten seděl za volantem. Hlídce se při kontrole něco nepozdávalo – konkrétně z chování tohoto tria vytanulo podezření, že jsou pod vlivem drog.

Když v pátek 17. února před půlnocí přijal velitel směny od svědka informaci, že nějaký vandal zrovna rozbil výlohu na Velkém náměstí a míří do Lidické ulice, nepomyslel si, že případ bude mít dramatičtější dohru. Oznamovatel byl skvěle akční a pachatele, aniž ten by cokoliv tušil, nahrál na mobilní telefon. Zatímco za vagabundem vyjely obě hlídky, byla o události zároveň spravena i státní policie. V tyto okamžiky se 35letý muž z Královic na Kladensku choval ještě mírumilovně. Dokonce s hlídkou ochotně došel k provozovně, u níž rozbil skleněnou výplň.

V sobotu 18. února v podvečer jeli strážníci prověřit oznámení, že na chodníku v Bezděkovské ulici leží nějaký muž a nemůže se zvednout. I když taková informace automaticky evokuje, že půjde o opilce, ne vždy je to pravda. Jako v tomto případě. Strážníci na místě určení našli 86letého pána. Postěžoval si, že se mu udělalo špatně a už neměl sílu dojít domů, byť to nebylo daleko. Veliteli směny se podařilo kontaktovat dceru vysíleného seniora a ta se o tatínka postarala. Téměř stejný byl scénář první pomoci starému muži také v pondělí 20. února před polednem.

Je šikana, když se budu opakovaně spolužačce posmívat, že nechodí oblečená podle poslední módy? Je šikana, když budu brát spolužákovi svačinu? Ano je, a tím to mnohdy začíná. Zejména sociální sítě snesou hodně ošklivých a bolestivých slov. Agresor si uleví, oběti bolí duše. Nejen o těchto situacích se diskutovalo u šesťáků v Základní škole ve Štěkni v polovině února. Třídní kolektiv, parta na kroužku a podobně si často neuvědomují, že problém nemá vybraná oběť šikany, ale většinou sám agresor, který si ponižováním druhého léčí vlastní mindráky.