Prevence? I kdyby pomohla dvěma dětem, má smysl

Mnozí si možná myslí, že prevence je zbytečná. Ale kdyby měla pomoci v inkriminovanou chvíli dvěma dětem z dvaceti, je to pro preventistky městské i státní policie satisfakce.

Jen loni od října do prosince proběhly ve 23 třídách ve strakonických základních školách besedy laděné do tří různých témat a šité na míru pro děti prvního stupně. Besedy si preventistky připravují a režírují samy. Nejdůležitější je děti zaujmout, zatáhnout je do děje a udržet jejich pozornost. S pokorou můžeme říct, že hrátky s malými caparty na poměrně závažná témata padají na úrodnou půdu. Ať se už se jedná o problematiku bezpečnosti v dopravě, šikanu a kyberšikanu nebo povídání s dětmi o tom, jak se mají chovat, když se venku setkají s pro ně „divným“ člověkem.
Děti vědí, jak na to. Ale…

Zní to sice jako klišé, ale vštěpit prvňáčkům základní zásady chování při přecházení silnice ve městě není vůbec od věci. Řada z nich preventistkám řekla, že do školy i ze školy chodí sami. Také řada z nich přiznala, že se jim kolikrát stalo, že vkročili na přechod pro chodce a málem je srazilo auto. Na začátku besedy proto vzniká ve třídě improvizovaná vozovka s přechodem a děti se učí, jak správně přejít a jak reagovat. Nejen že se musí nejdříve podívat doleva, pak doprava a zase doleva, ale že úplně nejlepší je počkat, až jim sám řidič dá najevo, že o nich ví, třeba zablikáním nebo pokynutím ruky, že mohou přecházet. Je pak radost přímo v terénu při hlídání přechodů před školami vidět, jak se malé děti poctivě rozhlížejí a opravdu čekají na řidičovu reakci. Ano, má to smysl. Bohužel, ani sebedokonalejší bezpečnostní návyky někdy chodce neochrání. Jako v případě chlapce, kterého na přechodu pro chodce u Prioru těsně před Vánocemi srazila kolem polední hodiny opilá řidička.

Nebezpečná jehla v kupce sena

V prvních a druhých třídách je beseda o bezpečnosti v provozu doplněna ještě o jednu vážnou situaci, s níž se mohou děti v terénu setkat. Na závěr besedy, aniž by děti dopředu tušily, o co půjde, sehraje preventistka společně s nimi divadelní skeč – ve třídě pohodí injekční stříkačku a začne se divit, co že to je. Reakce dětí jsou ve skrze povzbudivé. Jen v několika případech chtěly na nalezenou stříkačku sahat a zkoumat ji. Většinou ale po chvíli přijdou s nápadem, že musí informovat paní učitelku a ta zavolá městskou policii, která injekční stříkačky nalezené ve městě bezpečně likviduje. Strážníci nebezpečný odpad ukládají do plastové přepravky a odevzdávají ho k likvidaci v K-centru. Preventistky samozřejmě ve třídách zdůrazňují, aby děti na jehly nesahaly, že jedno jediné píchnutí může znamenat vážnou nemoc a velké útrapy. A také, aby při takovém objevu nedělaly mrtvé brouky a rozhodně policii informovaly. Může se k němu nachomýtnout opravdu malé dítě, které ještě nechodí do školky, a problém je na světě…
Mimochodem od začátku nového roku do 6. února má městská policie zaevidováno už 12 nálezů tohoto nebezpečného materiálu. Za loňský rok jich Strakoničtí nahlásili na linku 156 celkem 70. Číslo je alarmující, ale není zcela jistě přesné. Prevence v tomto případě padá na úrodnou půdu. Z letos zaznamenaných nálezů použitých jehel je dvakrát oznámili právě školáci.
Foto jehly – Nalezené použité injekční stříkačky se vkládají do této speciální přepravky a likvidují v K-centru. Bez ochrany rukou se nedoporučuje na ně sahat!

Divný člověk nemusí být vždy úchyl

Téma „Divný člověk“ vzniklo vlastně kvůli loňskému zářijovému případu, kdy děti přišly za asistentkou prevence kriminality městské policie s informací o podivném chování jednoho muže před jejich školou. Vyšetřovala to Policie ČR. Nebyl naštěstí žádný důvod k panice, každopádně ale školáci zaslouží pochvalu, protože se zachovali skvěle.
Preventistky PČR a MP Jaromíra Nováková a Jaroslava Krejčová s žáky 4. a 5. tříd besedovaly právě na téma, jak postupovat v případě setkání s cizí osobou, která se „divně“ chová, jak se při setkání s takovou osobou zachovat, komu a jakým způsobem událost oznámit, kdo situaci vyhodnotí a kdo se jí bude nadále zabývat. Ne vždy musí jít o „úchyla“, jak veřejnost takovou osobu ihned pojmenuje. Strážníci například vyjížděli na oznámení na Palackého náměstí, kde se měl pohybovat divný chlap. Zjistilo se, že jde o stařečka z domova pro seniory, který se z procházky nedokázal sám vrátit zpět, zabloudil a byl zmatený. „Úchyl“ to rozhodně nebyl.
Děti se při besedách aktivně zapojovaly a samy došly ke správnému postupu. V závěru dokázaly samy odůvodnit, jak v takových případech postupovat. Například aby informace o cizím člověku nebyly zkreslené, chování a jednání cizí osoby bylo přesně označené, správně nazvané, důležité informace včas předané odpovědné osobě a další. Zároveň se seznámily s tím, co je pro policii v případě objasňování případů důležité, například pravdivé svědectví, popis pachatele, přesný popis události, včasnost oznámení, nemístnost komentářů události na sociálních sítích, což možná v dobré víře dělají rodiče, nikoliv děti, ovšem neuvědomují si, že tím mohou zcela zhatit vyšetřování.

Šikana a kyberšikana. Bruslení na tenkém ledě

Šikana a kyberšikana, toto téma začíná být, žel bohu, čím dál víc aktuálnější. I ve Strakonicích přibývá těchto případů. Třeba to, kdy nezletilá dívka skrze komunikaci na sociální síti, i po měsíci, pošle druhé straně, jejíž pravou identitu ani nezná, své nahé fotografie. Z dosavadních besed na školách navíc vyplývá, že děti jsou v tomto smyslu a ve vlastní euforii velmi ohroženou skupinou. Mnohdy se chlubí tím, že mají na FB několik set přátel, které neznají a kterým sdělují informace o svém soukromí. Nejen následkem kyberšikany dochází - z vlastních poznatků – k tomu, že se oběť začne sebepoškozovat. Tyto případy policie zatím oficiálně neeviduje, neboť se jedná o nové informace získané důvěrou preventistek městské policie a Policie ČR.
Preventistky do konce tohoto školního roku provedou besedy ve všech čtvrtých třídách na téma šikana, kdy jsou se žáky v přímém kontaktu a formou hry a pomocí animovaného filmu o šikaně (zpracovaného psychology a odborníky) seznamují děti s nástrahami sociálních sítí a vtahují je do děje – musí spolupracovat. Je překvapivé, že děti často netuší, jaká nebezpečí na sociálních sítích číhají. Z prvotních besed už lze usoudit, že děti ze čtvrtých tříd – což přiznají – mají své profily na sociálních sítích a vůbec si neuvědomují rizika, počínaje pouhou pomluvou formou vulgarity, zasláním intimních fotografií neznámému člověku konče. Nevědí nic o tom, že může následovat vydírání a že z tohoto kolotoče nelze vystoupit.
V následujícím školním roce se rozjede projekt na téma Kyberšikana, nebezpečí internetu, návazný rozšiřující program pro proškolené žáky a také pro jejich rodiče, protože ti mnohdy nemají potuchy, na jak tenkém ledě se jejich děti pohybují. Nástin projektu už posvětila rada města.