Rozhovor v Týdeníku Strakonicko: Nouzový stav zpětně očima městské policie

Od 12. března do 17. května. Tedy 66 dní. Tak dlouho trval v České republice nouzový stav vyhlášený v souvislosti s koronavirovou pandemií. Jak se tato bezprecedentní situace projevila v práci Městské policie Strakonice? Jaké případy strážníci řešili? To přiblížila manažerka prevence kriminality a tisková mluvčí Jaroslava Krejčová.

  • Proměnila se nějak kriminalita, kterou řeší městská policie ve Strakonicích, po dobu trvání nouzového stavu?
    Vlastně ano. Lidé se obávali chodit ven, ulice zely prázdnotou a to, že se všichni snažili zůstávat doma, samozřejmě čísla statistik, tedy zaznamenaných událostí i jejich ráz, trochu ovlivnilo. Ubylo například drobných krádeží v marketech. V normálních časech vyjíždějí hlídky k ostrahou zachyceným zlodějíčkům i několikrát denně. Také se eliminovala oznámení na rušení nočního klidu, protože hospody a bary byly zavřené. Od poloviny března naopak přibylo událostí vyloženě souvisejících s nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními. Po celou dobu se mnohokrát změnila nařízení vlády, za pochodu se upřesňovaly paragrafy krizového zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví. Strážníci i státní policisté museli bedlivě tyto změny sledovat, aby v terénu věděli, co mohou a nemohou.
  • Přinesly hlavně první dva až tři týdny od vyhlášení větší klid, když se celkově utlumila činnost celé společnosti? Nebo to znát nebylo?
    Větší klid rozhodně ne. Spíš naopak. Pracovali jsme, stejně jako státní policie, v utlumeném režimu. To znamená, že velitel nás rozdělil na dvě skupiny, které se střídaly a pokud možno se neměly na služebně v době největšího ohniska pandemie potkat. Toto opatření bylo namístě, protože kdyby Covidem-19 onemocněl někdo z jedné party a ta musela jít do karantény, byla tu druhá parta, která by nonstop služby zajistila. Snad i toto přineslo kýžené ovoce, protože – musím to zaťukat – jsme přežili ve zdraví. Naše městská policie se hned v počátku nouzového stavu inspirovala u kolegů v Třeboni a vyhlásila nábor dobrovolníků, kteří by zajišťovali nákupy seniorům. Zaregistrovalo se jich pětatřicet. Této služby využila skrze nás asi třicítka seniorů. Všichni dobrovolníci zůstávají v našem registru, souhlasili s tím pro případ, že by přišla druhá vlna. A další věc byla, že nás starosta města pověřil koordinačními pracemi ohledně roušek. Přijímali jsme od lidí látky, ženy si pro ně chodily a šily roušky, které navracely zpět na služebnu. Ušité roušky přinášela spousta švadlenek, takže musím říct, že jsme jich po celou dobu měli skutečně dostatek. Jen pro ilustraci – sešlo se nám přes tisíc roušek a skoro sedm stovek jsme jich rozdali. Seniorům, kteří o ně požádali telefonicky, je strážníci dovezli až domů. V mezidobí se připojila také Šmidingerova knihovna, která k nám vozila vyprané látky z jejích rouškobudek.
  • Jaké případy jste v období nouzového stavu nejčastěji řešili?
    Nejčastěji? Samozřejmě roušky a shlukování. Víte, nouzový stav tohoto typu byl novinkou i pro nás. První týden strážníci občany jen upozorňovali. Benevolence pak skončila a prohřešky, protože jsme je nemohli řešit pokutou, se zpracované posílaly správním orgánům. Do 17. května, kdy byl odvolán nouzový stav, jsme zaznamenali téměř 110 přestupků v rámci krizového zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví. V průběhu nouzového stavu se nám také začala nudit omladina, teenageři se navzdory zákazu shlukovali. Také přišlo pár upozornění, že se v konkrétních restauracích asi tajně čepuje pivo, protože z nich jde hluk. Hluk se potvrdil, ovšem nebyl od štamgastů, nýbrž od majitelů provozoven, kteří využili čas nečinnosti k rekonstrukcím.
  • Změnil se nějak výrazně v tomto období počet případů a jejich závažnost?
    V únoru jsme měli 646 událostí, v březnu, kdy začal nouzový stav, 547 a v dubnu 361. Do 25. května ráno zatím 312. Závažnost situace spočívala snad jen v tom, že si někteří neuvědomovali rizika, chodili bez roušek anebo se shlukovali. Roušky dělaly problémy hlavně lidem bez domova.
  • Jaký nejzajímavější, případně nejkurióznější případ jste v nouzovém stavu řešili?
    Bohužel jsme v tomto období zaznamenali jeden pokus o sebevraždu a smrt jednoho bezdomovce. Naopak se strážníkům podařilo zachránit šestapadesátiletého muže na Podskalí, kterého našli při namátkové kontrole tohoto prostoru. Záchranka ho s podezřením na prodělání mozkové příhody převezla do nemocnice. Velmi milý a dojemný byl příběh třiadevadesátileté paní, které ujel poslední spoj z Vodňan do Bavorova. Zavolala na linku 156 a svoji situaci vystrašeně popsala. Nevěděla ani, na kterém nádraží je. Náš stálista okamžitě oslovil kolegy z vodňanské státní policie, kteří stařenku našli a dopravili ji domů. Že to občas nebylo lehké, o tom svědčí případ opilce, který se povaloval mezi Kauflandem a Penny marketem. Strážníkům se ho podařilo rozchodit, ale byl to jen mužův zrovna silný okamžik, protože za hodinu si ustlal přímo v oddělení masa v jednom marketu. Lékař záchranky mu naměřil teplotu 35° Celsia, další měření ukázala tři promile alkoholu v krvi. Muže jsme museli převézt na záchytku do Českých Budějovic. Ani převoz neproběhl hladce. Celou dobu muž kašlal. Strážníci, kteří ho vezli, museli ukončit službu, aby nevstupovali na služebnu, auto se muselo celé vydezinfikovat. Opravdu hazardním hráčem byl muž, kterého záchranka převážela s třemi promile alkoholu v krvi, a až později vyšlo najevo, že je v nařízené karanténě.
  • Nakolik se proměnila práce samotných strážníků, co bylo jejich prioritou? Zvýšila se třeba hlídková činnost, druh služeb a podobně?
    Všichni jsme se učili za pochodu. I městská policie musela žebříček svých běžných činností přehodnotit, učinit vlastní opatření, aby se chránila, ovšem aby zároveň mohla pomáhat a zasahovat. Což vyplývá z toho, co už jsem řekla a popsala.
  • Byli naopak strážníci v něčem „benevolentnější“?
    Mimo přestupků v rámci krizového zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví vlastně ano. Zeslábly kontroly prohřešků řidičů. Každý měsíc evidujeme několik stovek přestupků v dopravě na území města. Když to vezmu od začátku roku, v lednu jsme jich zaznamenali 411, v únoru 327, v březnu 121. Duben byl v tomto směru obdobím temna – 12 přestupků v dopravě, těch do očí bijících. Řidiči si této benevolence všimli a jak je pro Čechy typické, začali toho zneužívat. Benevolence končí.
  • Vrátila se nyní situace, co se týče vaší práce i řešených případů, už do „normálu“?
    Jistě. Do normálu jsme naskočili už na začátku května a moc rádi. A s ukončením nouzového stavu 17. května se rozběhla i naše tradiční hlídková činnost. I v dopravě. Doporučila bych proto řidičům, aby naše hlídky nepokoušeli stáním v zákazu zastavení, stání, v zákazu vjezdu, na veřejných plochách, těsně před a za přechodem pro chodce a také, aby nezapomínali na parkovací lístky na parkovištích. Strážníci jsou naplno v terénu a jak je vidět z denních záznamů, počet přestupků v dopravě nám zase hezky stoupá vzhůru. Za uplynulý týden je to zatím číslo 64. Také se vracíme zpátky na přechody pro chodce ke školám, protože se nám část dětí vrátila do škol.