Srpen 2023

Kdo nekrade, okrádá rodinu. I tak by se dalo parafrázovat konání některých filištínů, kteří svou živnost založili na důvěřivosti a dobrotě jiných. Nepotřebují žádný kamenný obchůdek, kde by pokorným „ruku líbám“, nebo „maucta“ vítali své zákazníky. K obchodování jim stačí parkoviště před markety. K uzavření obchodu si vybírají spíše seniory, kteří se naučenému slovnímu průjmu prodejce stěží ubrání a raději koupí, aby měli pokoj. Od začátku letošního roku městská policie už několikrát před nájezdy těchto šmejdů varovala. Šlo o prodeje nářadí nebo parfémů. Tentokrát, na začátku srpna, vnucoval muž vyhlídnutým obětem boty. Strážníci se to dozvěděli od ženy, která boty za 1800 korun koupila.
Vlezlé prodejce, prosíme, ignorujte, nenechte se zlákat, nedávejte se s nimi do řeči, jděte od nich pryč… a zavolejte na linku městské policie – 156, kde nás danou situací seznámíte! Pokud možno ale tak, aby tito vetřelci neviděli, že voláte. Jinak, jak je prověřeno, naskáčou do auta a mizí škodit jiným lidem, jinam.

Někdo by nad tím mávnul rukou a dělal mrtvého brouka. Naštěstí se najdou tací, kteří mají rozum v hlavě a srdce na správném místě. A když se takováto vstřícnost a nelhostejnost spojí ještě s pomocí strážníků, končí pak nahlášené události šťastně. Jako například v neděli 6. srpna. Město ještě poklidně vyspávalo, bylo půl páté ráno, když dispečink přijal oznámení, že na křižovatce u Hvězdy se pohybuje stará paní zahalena jen do „anděla“. Pětaosmdesátiletá stařenka měla kliku, že kolemjdoucí neodvrátil zrak, ale naopak, chtěl jí pomoci. Strážníci ji dopravili zpět do nemocnice, odkud nepozorovaně odešla.
Tentýž den, v době, kdy v domácnostech voněl nedělní oběd, požádal o pomoc muž, který právě zjistil, že z bytu odešla manželka trpící Alzheimerovou chorobou. Dvaasedmdesátiletá žena naštěstí nestihla odejít moc daleko. Hlídka ji našla, zmatenou, opodál jejího bydliště na sídlišti Stavbařů.
A do třetice všeho dobrého. V pondělí 21. srpna ráno požádala strážníky o pomoc asistentka 83leté seniorky. Ta doma upadla a asistentka neměla sílu ji zvednout. Strážníci napumpovali svaly a s lehkostí pírka pomohli paní na postel. Letitá dáma je odměnila úsměvem a poděkováním.

V pondělí 7. srpna v pozdní odpoledne zalarmovalo hlídku oznámení, že ve Starém Dražejově si užívá svobody velký tříbarevný pes. Osada není veliká, takže myšlenka, že se bude hledat jehla v kupce sena, se nenaplnila. Naopak. Tříbarevný pes, který dosud pobíhal od stavení ke stavení, se při pohledu na přijíždějící vůz městské police postavil do pozoru, už jen zasalutovat na pozdrav. Strážníci zkušeným okem určili, že se jedná o bernského salašnického (od roku 1993, kdy začali čtyřnohé tuláky odchytávat, mají atlas psů v malíčku). První, co hlídku praštilo do očí, byla otevřená vrata u jednoho z domů. Že by hafan patřil sem? Potvrdilo se to asi až po pátém telefonátu na různá čísla a za pomoci sousedské informační kanceláře (SIK). Zatímco strážníci skládali informace do ilustračního obrázku, přece jen nechtěli z malinkaté osady ihned psíka odvážet na hotel do útulku, salašnický „berňák“ sledoval dění zpovzdálí s mimořádným zájmem a hlavinkou mu s největší pravděpodobností kolovala otázka – tak schválně, kluci, jak se mnou naložíte? Naložili s ním jako v rukavičkách. Chlupáče s dobrosrdečným kukučem zahnali do otevřených vrat a ta zabezpečili páskou, aby zase neposkytla čtyřnohému panu domácímu možnost k útěku.

Odbila půl hodina po oficiálním obědě, když se na služebně ve středu 9. srpna rozdrnčel telefon a operační státní policie požádal o akutní pomoc. Jeho hlídka vyjela na zásah do nemocnice, odkud přišlo S.O.S., že tu muž ohrožuje nožem personál i pacienty. Za asistence strážníků se podařilo dostat situaci pod kontrolu. Ozbrojený agresor skončil v poutech. Událost šetří PČR.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a snad ještě možná dál, nebyl sic rybníček Brčálník, ale základní škola Dukelská. V pátek 11. srpna pár minut před třetí hodinou odpolední se spustil na služebně alarm, který upozornil, že se na Dukelské něco děje. Konkrétně mělo jít o požár. Kdykoliv, a bývá to i několikrát denně, začne pult centrální ochrany (PCO) řvát, velitel směny vysílá na místa nejbližší hlídku. Zatímco strážníci svištěli ke škole, velitel směny od ředitele vzdělávacího zařízení zjistil, že v objektu probíhá čilý stavební ruch a montéři by zrovna měli měnit okna ve třetím patře. Na mysli tak vytanula domněnka, že řemeslníci makají, až se z nich kouří. To, že řemeslníci makají, se potvrdilo. Nekouřilo se však z nich, ale od nářadí. Parta pracantů totiž žhavila rozbrusku a ta při řezání produkovala tolik prachu, že nebylo vidět na krok. A čidlo napojené na městskou policii to vyhodnotilo jako požár. Záhada neprodyšné mlhy se vysvětlila a událost tak dostala punc kuriozity.

Rázná Škopková věděla, co praví, když svého muže slovně lynčovala, že má v mozku z piva kostku. Těžko odhadnout, co konkrétně modeluje mozek 62letého muže, jedno je však jisté – rozhodně svoji nervovou centrálu nešetří, ta se blokne a nedovede svého pána důstojně domů. Ono se také těžko jde, když se tělo změní na autíčko na setrvačník, rozuměj, dva kroky dopředu, jeden zpět, natáhnout nohu, dva kroky dopředu, jeden zpět, natáhnout nohu… Dotyčného pána uvádějí strážníci z vodorovné do svislé polohy poměrně často. Poslední pokus přemoci zgumovělým tělem gravitaci se odehrál v pátek 11. srpna v podvečer na Jezárkách. Nebylo divu, že muž nedošel do náruče domova, nadýchal totiž 2,95 promile alkoholu. Svědek viděl, jak se zřítil k zemi a ošklivě si narazil žebra. Hlídka raději zavolala záchranku. Ta podroušeného a rozbitého muže odvezla na ošetření.

Z pondělí 14. srpna zbývalo hodinám odtikat devadesát šest minut, když se ve sluchátku linky 156 ozval naléhavě znějící hlas. Patřil ženě, která neuzamkla auto, a soused jí přišel říct, že viděl, jak z jejího vozu vylézal nějaký člověk. Není divu, že jí ztichlé sídliště Stavbařů nahánělo strach a bála se vyjít ven z bezpečných zdí paneláku. A tak ji hlídka zamířila na pomoc. I za tmy bylo vidět, jak se ženě za doprovodu strážníků vrací do lící namísto bílé normální barva. Za jejich asistence auto zkontrolovala, aby došla ke zjištění, že jí zmizelo sedm korun českých. Kdyby to bylo technicky možné, určitě by svého plechového miláčka zamkla na deset západů. Každopádně šla už poté, co jí hlídka popřála dobrou noc, klidně spát. Z toho plyne ponaučení: Za prvé zamykat auta, za druhé pokud nezamknete, nenechávejte v nich laskominy lákající noční poletuchy. Jak je vidět, někomu pro radost z dobré kořisti stačí i pětikačka do nákupního košíku.

Za starých časů zahnala všechny do bezpečí domovů klekánice. Zejména pro děti byla tato nehezká dáma znamením, že je čas jít do postele. Dnes by si ratolesti, kdyby je rodičové postrašili, že je odnese klekánice, když se budou v noci flákat po ulici, nejspíše poklepaly na čelo a doporučily známého psychiatra Chocholouška.
Klekání v úterý 15. srpna rozhodně nerespektovala omladina, která si o půlnoci vypůjčila Velké náměstí ke své skateboardové show. Velitel směny si dvakrát promnul oči, aby uvěřil, co mu záběr z kamerového systému nabízí za realistický film. Tři mladíci si doprostřed náměstí přenesli přenosné dopravní značení a začali na prkénku nacvičovat jejich přeskakování. Skateboarďáci pěkně vyšokovali i zbloudilého šoféra, který naštěstí stačil dupnout na brzdu. Před strážníky se kluci káli. Omlouvali se, že už to nikdy neudělají, a také dopravní značení odvlekli na původní místo. Jako důkaz pokání strážníkům zamávali a dali se na odchod. Jenže…
Uběhla sotva půlhodina, když si velitel směny na obrazovce všiml, že seriál pokračuje. Dva z uličníků se vrátili, znovu přestěhovali dopravní značku doprostřed silnice a dokonce, v domnění, že je zde energetické centrum vesmíru, sem umístili dva stolky, které si vypůjčili z přilehlé kavárny. Na ně si sedli a čerpali mimozemskou sílu. Opětovný příjezd hlídky asi považovali za buzeraci. Pokání, jak se ukázalo z první části děje falešné, už ani nepředstírali a s nelibostí nesli, že je strážníci sledují, jestli opravdu mašírují domů.

„Jedním z nejkrásnějších zadostiučinění v životě je, že kdykoli se upřímně snažíme pomoci jinému, pomáháme i sami sobě,“ řekl americký filozof a básník Ralph Waldo Emerson. Tak nějak se tento citát hodí k události, do které museli strážníci postupně zainteresovat hasiče, státní policii i záchranku. Patnáctý srpen se pomalu blížil k svému rozpuku, bylo po půl páté ráno, když rozespalý a rozechvělý telefonát na linku 156 vyslal hlídku do Husovy ulice. Muž upozornil, že z bytu jeho sousedky se ozývá volání o pomoc. Svědomitě na strážníky počkal, aby je vpustil do domu. Dialog s vyčerpanou 78letou seniorkou probíhal skrze dveře a hlídka se dozvěděla, že upadla, nemůže vstát a dveře mají dva bezpečnostní zámky. Paní dodala, že ve Volyni bydlí její syn, který má klíče. Zatímco se aktivovali hasiči, velitel směny požádal volyňské obvodní oddělení policie, zda by se jim nepodařilo probudit dotyčného muže, jehož maminka má problém. Šťastné náhody do sebe zapadaly jako puzzle. U dveří byli připraveni hasiči a záchranáři, syn byl na cestě z Volyně. Jakmile odemkl, na paní bylo vidět, jak ji polévá úleva, že se pomoci dočkala. Při pádu se nijak nezranila, jak zjistil lékař. Po více jak hodinové akci bylo po všem a seniorka se konečně mohla poddat zklidňujícímu spánku v měkké posteli.

Venčení psů, popřípadě koček je běžný jev. Venčení hada už tak obvyklé není. Takovým oznámením byli v úterý 22. srpna v pozdní odpoledne popravdě udiveni i strážníci. Prý někdo u autobusové zastávky na Katovické vypouští do trávy velkého hada. Chovatele, který dopřává svému miláčkovi bez nohou i jiný prostor než terárium, musela hlídka vidět na vlastní oči. V těch začaly záhy blikat červené vykřičníky. Oním chovatelem byl muž, kvůli kterému bylo ve Strakonicích a v Dražejově už dvakrát pořádné pozdvižení. O letních prázdninách v roce 2021 zatajil, že mu z terárka zmizela krajta královská. Nebylo po ní vidu skoro měsíc a půl, až se pak objevila na prahu domu chovatelovy sousedky. Podruhé, vloni v lednu, se amatér opil do němoty a zapomněl jinou krajtu v krabici od bot na zastávce v Husově ulici. Tentokrát, do třetice, převážel škrtiče v obyčejné tašce. Autobusem opravdu odjel i s ním.

Nad městem zavládla hodina duchů. Přesně o půlnoci, kdy se úterý překlopilo na středu 23. srpna, řízl do ztichlé služebny ostrý zvuk telefonu. Na druhém konci drátu žena. A prý že málem zakopla o nějakého tvora, který si ustlal u křižovatky Hraniční – Volyňská. Strážníci mají pro strach uděláno, takže navzdory magické hodině zlých čar a kouzel vyjeli na šetření. Tvor na chodníku spinkal tak líbezně, že s ním musela hlídka párkrát zacloumat. Když otevřel oči a drobet se zorientoval, přitakal, že přebral. A cesta na ubytovnu do kopce se mu zdála být nekonečná, jakoby měl přejít devatero řek a devatero hor, tak si potřeboval zdřímnout. Pochopitelné. Strážníkům se omluvil s tím, že je po jejich probuzení O.K. a že ten lán cesty už zvládne. No, nezvládl. Za půl hodiny se uvelebil uprostřed Hraniční ulice. Spal tak tvrdě, že by ho snad neprobudila ani rána z kanónu. Na strážníky vrhal kalný zrak a i beze slov bylo jasné, že by mu další cesta na ubytovnu trvala déle než cesta kolem světa. Tak ho hlídka čapla, podepřela a doprovodila do pokojíčku. Jak se 33letý chlapák vyspal a zda mu v hlavě ráno tančili permoníci dupáka, o tom informace k dispozici nejsou.

Velmi vyostřenou a napjatou situaci zvládli strážníci na výbornou. Šlo o záchranu života malého dítěte. Ve čtvrtek 24. srpna v půl jedenácté dopoledne přijal dispečink naléhavé oznámení, že ve druhém patře domu na Palackého náměstí sedí na parapetu dítě. Oznamovatel si ho všiml přes řeku, jednalo se o část vnitrobloků starých domů na malém městě. Když hlídka přijela k místu, naskytl se jí skutečně alarmující obrázek. Na parapetu v druhém patře sedělo asi pětileté nahé dítě. Do baráku se nedalo dostat. Zatímco jeden ze strážníků povolával policii a hasiče, druhý po okapu vylezl na stříšku nad vchodem domu, na parapet okna, u něhož byla otevřena ventilace. Okno se mu podařilo otevřít a mohl tak zpřístupnit venkovní dveře složkám IZS. Hlídka PČR ihned násilně otevřela byt a dítě z parapetu sundala. V bytě byla ještě desetiletá sestra zachráněného chlapce, která vůbec netušila, co její bratr dělá. Díky rychlému zásahu dopadlo vše dobře. Zásah trval čtvrt hodiny. Velké poděkování si zaslouží i oznamovatel. Kdyby byl lhostejný…

Osmnáct minut poté, co v neděli 27. srpna odbila druhá noční hodina, se rozdrnčela linka156. V tuto nekřesťanskou dobu se o víkendech většinou vyjíždí ze třech důvodů. Buď někdo bujaře slaví a je trnem v oku pro ty, co chtějí sladce spát, nebo se strhne rvačka, protože alkohol uvolňuje emoce a pak stačí k vyvolání násilného fyzického kontaktu fakt málo, anebo nějaký opilec nedojde domů. V tomto případě se jednalo o variantu třetí. Hlídka to ze služebny neměla daleko. Nešťastník si ustlal u kina Oko. Bdělý oznamovatel ještě upozornil, že než dotyčný vytuhnul, brázdil to středem vozovky. Pán spokojeně pochrupoval. Když mu hlídka zaklepala na tělo a jemu se podařilo otevřít jedno oko, musel dostat čas na zorientování. To, že není doma v posteli a že ho nešimrají sluneční paprsky, ba že je černočerná tma a tlačí ho beton, 49letého muže poněkud vykolejilo. Přiznal, že přebral, ale že situaci zvládne. Nastal však problém. Muž náhle začal šmátrat kolem sebe, jakoby hledal ztracenou pětikorunu a jeho výraz v obličeji naznačoval zoufalost. Strážníkům sdělil, že ztratil silné dioptrické brýle a domů netrefí. Samozřejmě ho v tom hlídka nenechala a doprovodila ho.

Magická osmička provázela případ, který byl nahlášen z obchodu v Lidické ulici. Bylo pondělí 28.8., když v 8.08 hodin byl velitel směny informován, že na parkovišti u zadního vchodu provozovny je nějaká divoženka. Prý se různě kymácí, ovšem ladný tanec lesní žínky to rozhodně nepřipomíná. A tak se hlídka vypravila toto ranní vystoupení na vlastní oči zhlédnout. Zprvu to vypadalo, že žena nacvičuje výrazový tanec. Zblízka se ukázalo, že za trhavými pohyby nebude těžká choreografie, nýbrž návyková látka, která dámě poněkud zbrzdila ovládání těla. Když jí strážníci položili jednoduchou otázku, co to provádí, dočkali se odpovědi, kterou nečekali. Čtyřicetiletá žena tajnůstkářsky přimhouřila oči a pravila, že hledá poklady. A ať uniformy nezdržují, protože potřebuje hledat dál…

Snad mimořádně silný úplněk na konci srpna způsobil, že se lidem přitížilo na duši. Naštěstí v těchto nelehkých chvílích, kdy člověk balancuje na hraně života a smrti, byla na blízku pomoc. V pondělí 28. srpna v podvečer volal na linku 156 muž, kterého v ulici Na Ohradě oslovil jeden bezdomovec s prosbou, aby zavolal strážníky, že jeho kamarád už nechce žít. Strážníkům se 52letý muž svěřil, že chtěl vyskočit z okna z dvanáctého patra. Zaplaťpánbůh svůj plán nestačil zrealizovat. Do péče si ho vzali lékaři.
Tentýž den, jen o dvě hodiny později, vyhlásila státní policie pátrání po pohřešovaném 48letém muži, který nechal doma dopis na rozloučenou. Z malé vesničky se přesunul do Strakonic. Jakmile velitel směny tuto naléhavou událost tlumočil hlídkám, jedna z nich oznámila, že dotyčného podle popisu (byl poměrně detailní) viděla na starém autobusovém nádraží. Tam ho také kolegové ze státní našli. Na místo byl přivolán lékař. Muž nadýchal přes dvě promile alkoholu.
V úterý 29. srpna v podvečer se hledala žena, která své kamarádce řekla, že se chce zabít. Na linku 158 to oznámil manžel. Za hodinu bylo pátrání odvoláno. Policisté z obvodního oddělení ženu našli. Vzápětí však byly hlídky obou složek znovu vyzvány, aby měly oči na šťopkách. Z výchovného ústavu utekla 13letá slečna s trvalým pobytem ve Strakonicích. Strážníci útěkářku objevili na Palackého náměstí a předali ji státní policii.

Vztek si lze vybít třeba ranami do boxovacího pytle nebo během, a to tak dlouho, dokud špatnou emoci pot nerozpustí. Sedmnáctiletý mladík zvolil ve středu 30. srpna krátce před půlnocí jiný způsob, jak zlobu vyventilovat. Procházeje Komenského ulicí řval jak na lesy a přitom mlátil a kopal do okapových svodů. Jeho předpůlnoční teátr měl velitel směny díky kameře jako na dlani. Hlídka v Krátké ulici pohovořila se svědky, kteří byli sdílní, a ochotně sdělili jméno výtržníka. Ten strážníkům po chvíli ulehčil práci, protože se vrátil a k hromobití se přiznal. Událost si k dořešení převzala státní policie.