Akce a média

Trest? Odejmutí flašky

Jak denní, tak noční směny se s každodenní pravidelností zaměřují na místa, kde se děje, nebo by se mohlo dít, něco nekalého. Tato místa se aktualizují dle reálné potřeby. Kromě jiných momentálně hraje prim lokalita u kostela svaté Markéty. Vlastně nejde o nic netypického pro letní období. Prostě a jednoduše si lavičky v tomto prostoru oblíbili strakoničtí lidé bez domova. Kolemjdoucí z nich mívají nepříjemný pocit. Jenže, jak už jsme dříve vysvětlovali, pokud nic nevyvádějí, nemůže je městská policie vyhodit a poslat je někam na periferii města.

Když jde o život…

Milým dárkem k letošním třicátinám bylo pro městskou policii také pozvání na Společenský večer pro záchranáře. Všechny složky integrovaného záchranného systému a další spřátelené organizace měly možnost nominovat své lidi na ocenění za záchranu života, poskytnutí pomoci a další ušlechtilé činy. Městská policie dala zpětně za tři roky (večer se kvůli pandemii covidu nekonal) dohromady neuvěřitelných dvacet wordových stránek z událostí, v nichž šlo o život, ale i o pomoc v nouzi.

Špatné zprávy

Když v pondělí 24. července dopoledne zavolal na linku 156 pán a vystrašeným hlasem oznámil, že má strach o svého 47letého bratra, velitel směny zavětřil, že bude problém. Vyptal se oznamovatele na podrobnosti a informace, které získal, vůbec nebyly dobré. Bratr prý vysadil léky, několikrát vyhrožoval sebevraždou, aktuálně kvůli zaměstnavateli, a v tuto chvíli je ve špatném duševním stavu doma. Jenže nezvedá telefon a nereaguje ani na bouchání na dveře. Dozvonit a dobouchat se nedařilo ani hlídce.

Jak dopadne české přísloví?

Není vyloučeno, že staré české přísloví, že je škoda rány, která padne vedle, bude dle evropských zásad uvrženo do archivu zapomnění, neb není důstojné trestat takto ratolesti. Může se tak v brzké době stát, projde-li návrh na změnu zákona skrze parlament, že za po právu uštědřený políček vlastnímu potomkovi bude popotahován rodič (a to raději nedomýšlet důsledky v podobě udávání - český národní sport). Škoda. Když totiž facka řádně sedla, dotyčný dobře věděl, za co ji inkasoval – pozor, neplést si s fyzickým týráním, kdy pořádný flákanec zaslouží naopak dospělý.

Snáz přesvědčit veverku

Dramaticky znělo v sobotu 15. července v devět hodin večer ve sluchátku na lince 156 oznámení, že u restaurace V Ráji jsou dva muži s bojovými psy a obtěžují nějakou ženu. Vzápětí přišla další informace z dispečinku státní policie, že se tam mají napadat dva chlapi a nahlásila to hodně rozrušená maminka jednoho z nich. Situace na místě rozhodně, navzdory kouzelnému pojmenování hospody i nedaleké lokality, idylická nebyla. Strážníci přijeli v okamžiku, kdy už sice běžely závěrečné titulky akční scény, nicméně pachuť příběhu visela ve vzduchu nadále.

Hitparáda krádeží: Koblihy, kilo párků, brýle, vrtačka, koprovka…

Podle legendy Juro Jánošík bohatým bral a chudým dával. Novodobí „Jánošíci“ se této legendě podobají jen způli - vezmeme-li v úvahu, že obchodní řetězce bohaté jsou. V marketech zbojníci 21. století berou, ovšem lup si nechávají zásadně pro sebe. Respektive mají v plánu si ho nechat. Málokdy totiž mají tolik štěstí, aby unikli ostřížímu zraku obchodních detektivů a jejich kamer. Ostrahy v červnu potřebovaly pomoc městské policie, aby dokončila jejich práci, celkem osmkrát.

Fajnové zjištění

Zjištění, že jsou lidé, kteří nemají klapky na očích a uších a není jim lhostejné podezřelé chování jiných, je fajnové. Přesně tak se ve středu 12. července, byť bylo čtvrt na čtyři ráno, zachoval muž, kterého k oknu zlákal podivný zvuk. V ulici MUDr. Hradeckého pozoroval partu mladíků jednoho etnika, jak se snaží odtlačit z místa zaparkované auto. Uvedl, že auto patří sousedce a že chuligány asi vyrušil, protože utekli směrem do areálu nemocnice. Velitel směny svědka požádal, aby totéž řekl i na lince 158 a ihned poté zaúkoloval svou hlídku.

Z frajera beránkem

Do jedenácté hodiny noční nezbývalo mnoho, když hlídku kontrolující obchodní zónu na Katovické praštil do očí podivný pohyb. Za elektro marketem spatřila nějakého muže a protože jsou strážníci vycepováni v duchu důvěřuj, ale prověřuj, chtěli se podezřelého pochůzkáře zeptat, co tam dělá. Ten se rozhodl hrát s hlídkou slovní fotbal. Na výzvu, aby jí ukázal občanku, svéhlavé odpověděl: „Nic vám nedám.“ Na otázku, proč tráví noc za obchodem, odvětil: „Kradu tady.“ Situace se podobala kolovrátku, načež, na rozdíl od strážníků, muži došla trpělivost a svou tvrdošíjnost umocnil agresivním projevem.

Adéla už večeřela

V noci se hluk šíří mnohem razantněji. A tak v úterý 11. července půl hodiny před půlnocí nemohl velitel směny ve svém velínu přeslechnout dunivé rány, které se šířily Komenského ulicí. Otevřel dveře a byl doma. Ne že by opustil směnu, do jejího konce mu zbývalo ještě sedm hodin, ale potvrdil se mu úsudek, že problém asi bude v jednom nedalekém problémovém domě. Nějaký muž tady kopal do popelnice s takovou silou, že ji dokopal do silnice, kam vrhla svůj obsah. V okamžiku, kdy nádoba vyplivla pozřený odpad jako vyšlechtěná masožravka Adéla, dorazila přivolaná hlídka.

Nebezpečná prezentace odvahy

Ručičky ukrojily tři minuty z poslední hodiny devátého červencového dne, když pozornost strážníků upoutala jakási silueta na mostě Jana Palacha. Když se dostali blíž k secondhandu s romantickým názvem Hrabárna, naskočily jim v zorničkách červené vykřičníky. Za zábradlím stál mladík a koukal na řeku, v níž se koupaly hvězdičky z noční oblohy. Hlídka netušila, co se mladému muži honí hlavou. Chce spáchat sebevraždu? Je opilý? Pomalu, jako když šelma číhá na svou kořist, se strážníci začali k muži za zábradlím přibližovat. Obě domněnky, co by kdyby, byly totiž nebezpečné.

Syndikovat obsah