Září 2023

Relaxační zónu s nevšedním piknikem si první zářijový den dopoledne vytvořil z vlakového nádraží 32letý muž. Lebedil si na lavičce a dopřával si doušky cigaret a alkoholu. Obojí se v této lokalitě nesmí. Z výtek nádražní ostrahy si pranic nedělal, té došla trpělivost a na pomoc se svéhlavou osobou si pozvala strážníky. Hlídka se muže optala, jestli dobře vidí, neb všude kolem jsou vyvěšeny piktogramy s přeškrtnutou cigaretou. Rovněž ho seznámila s existencí obecně závazné vyhlášky města, která popíjení alkoholu zrovna na nádraží zakazuje. Nejen neznalost zákonů neomlouvá… Muž ležérně přimhouřil oči a povýšeně pravil, že nikam nepůjde. Stejně povýšeně odmítl převzít list z pokutového bloku, a tak se jeho chováním bude zabývat správní orgán městského úřadu. Že by pokorně sklopil uši, přestal pohoršovat a vlastně i škodit sám sobě? Nikoliv. Dál kolem sebe šířil cigaretový dým a dávky nikotinu zapíjel pivem. Podruhé už se s ním hlídka nemazlila. Dovezla ho ke kolegům ze státní policie. Tam konečně pochopil, že by mohlo být hůř, protože co jednou státní policie schvátí, bez trestu nenavrátí, a pravil, že to mu za to fakt nestojí.

Atak paniky. I tak by se daly nazvat situace, které se čas od času stávají. V pátek 1. září v podvečer volal na linku 156 tatínek, jehož dcera přišla o mobilní telefon. Šla prý vyhodit vyřazené plyšáky do kontejneru na textil a hračky a podařilo se jí do útrob nádoby hodit právě i mobil. Strážníci však v tomto případě pomoci nedokázali. Kontejner je zajištěný petlicí s visacím zámkem a jen tak ho strhnout nelze. Velitel směny se s tatínkem domluvil, že obě strany budou zkoušet kontaktovat provozovatele, ale začínal víkend a snahy tak byly marné. Slečna musela přetrpět víkendové dny bez svého věrného společníka, vrátil se jí až v pondělí.

Irský dramatik George Bernard Shaw řekl, že „nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost“. Pravda pravdoucí. Měl by tak určitě radost z události, kterou strážníci řešili v pondělí 4. září večer. Hlavní roli v ní totiž sehrály všímavost a strach o bližního svého. Na linku 156 zavolala žena, že její sousedka má otevřené dveře od bytu, nereaguje na zvonění ani na volání. Šlo o letitou paní, která špatně chodí a ven vychází pouze dopoledne. Strážníci dobře vědí, že takováto oznámení se nesmí nikdy podcenit. V mnoha případech, které se tomuto podobaly, potřeboval senior opravdu pomoc. A tak rychle vyrazili do Zahradní ulice. Oznamovatelka jim ukázala inkriminovaný byt a společně s hlídkou do něj vstoupili. Čtyřiaosmdesátiletá žena byla v pořádku, jen udivena nečekanou návštěvou, navíc v podobě uniformovaných fešáků. Pravila, že špatně slyší, což vysvětlovalo, proč zůstala k drnčení zvonku netečná. I když se konal happyend, všímavá sousedka zaslouží poděkování, protože to všechno mohlo skončit i jinak…

Řecký lyrik Anakreón vyřkl moudro: Když popíjíme, starosti podřimují. Těžko říct, zda žena, kvůli níž byli strážníci zalarmováni, někdy na Anakreónův citát narazila. Každopádně však v případě, že chtěla zahnat chmury, zvolila k tomu nebezpečného parťáka. V neděli 10. září půl hodiny před polednem požádal o pomoc její zoufalý manžel. Uvedl, že manželka už několik dní permanentně pije, začala mluvit o sebevraždě, on má o ni strach a také už neví, co si počít. Velitel směny za nešťastným mužem vyslal hlídku. Strážníci dali ženě dýchnout. Přístroj naměřil 2,95 promile alkoholu. Kvůli neutěšenému stavu byla přivolána záchranka. Ta ženu převezla do nemocnice.

Před Billou u nádraží stojí nějaký týpek a má na sobě pověšenou ceduli, že potřebuje peníze, nahlásil v neděli 10. září odpoledne muž na linku 156. A tak se na týpka, který měl u marketu kazit zákazníkům vizuální nedělní nákupní pohodu, jeli strážníci podívat. Skutečně. Byl tu. Třiašedesátiletý muž z Karvinska to měl vymyšlené šalamounsky. Aby nemusel na potencionální přispěvatele pokřikovat a neustále ústně škemrat, svou žádost napsal na kus papíru. Žebrácký slogan zněl: Prosím o malý finanční obnos na jídlo a pití. Děkuji. Díky panu Fialovi. Pán, vida, že tu není vítán, od obchodu odešel.

Možná stesk, možná zoufalství, těžko říct, co konkrétního dívku sužovalo, že v pondělí 11. září podnikla tak nebezpečnou výpravu. V podvečer volala na služebnu pokladní z vlakového nádraží, že tam má slečnu, která chce lístek do Prahy, ale má jen padesát korun. Prý se jí na celé situaci něco nezdá, protože dívka má na ruce pásku z nemocnice a je jí dost špatně rozumět. Dialog s 11letou dívenkou nebyl jednoduchý. Strážníci sice zjistili, že má trvalý pobyt v hlavním městě, ale ostatní informace se jaksi koupaly v mlze. Dívka tvrdila, že ji propustili z příbramské nemocnice a ona potřebuje za rodiči. Jak se dostala do Strakonic, vysvětlit nedokázala. Hlídka kontaktovala kolegy ze státní policie, ti vylustrovali, že se po dívce nikdo neshání, v pátrání není. Dále byla informována sociální pracovnice. Ta požádala, aby strážníci dívku převezli k dětskému centru, kde se pro ni domluví přenocování. V celé události nastal zvrat v momentě, kdy strážníci zaparkovali před dětským centrem v areálu nemocnice. Z obvodního oddělení policie přišla zpráva, že bylo aktuálně vyhlášeno pátrání po této dívce, protože utekla z psychiatrické léčebny v Českých Budějovicích.

V neděli 17. září večer vyslal velitel směny do terénu obě hlídky poté, co státní policie požádala o pomoc s pátráním po ženě, která chtěla ukončit život skokem pod vlak. Pátrání se rozběhlo čtvrt hodiny před osmou hodinou večerní. Ženu našli kolegové ze státní v osm hodin u stezky kolem trati mezi Panskou zahradou a kempem.

Když ve středu 20. září po poledni přijal dispečink naléhavou prosbu z Dražejova, bylo téměř jasné, že událost bude mít smutnou dohru. Muž oznámil, že už čtrnáct dní neviděl svého 72letého souseda a má o něj strach. V souvislosti s ním žádal o pomoc strážníky už před rokem a tehdy se zjistilo, že soused leží v nemocnici. Zatímco na místo jela hlídka, velitel směny obvolal nemocnice, ovšem s nulovým výsledkem. Strážníci se mezitím díky sousedce dostali na inkriminovaný pozemek. Podezření, že soused zemřel, se potvrdilo poté, co dorazila přivolaná hlídka státní policie a otevřela dům.

Jeden „slavný“ nyní už 15letý útěkář, který by si mohl svými záznamy hravě vydláždit chodníček, opět díky všímavým lidem a strážníkům putoval do ústavu. Ve čtvrtek 21. září dopoledne na sebe upozornil v parčíku U Dudáka, kde se stejně starým a stejně laděným parťákem posedával na lavičce. Kolemjdoucí ženě se mladíci nelíbili a nahlásila, že vypadají divně. Buď jsou opilí nebo zdrogovaní. Už z dálky bylo hlídce jasné, že si jedou pro známé firmy. Oba problémové teenagery předala státní policii. Je však otázkou času, kdy dotyčný Strakoňák zase vezme nohy na ramena, aby se pokochal atmosférou svého rodného města.

Brát spravedlnost v dobré víře do vlastních rukou se nevyplácí. V neděli 24. září večer se o tom přesvědčil 24letý mladík, který chtěl napravit a přivést k rozumu 20letou přítelkyni. Požadoval po ní omluvu za něco, co se mezi nimi stalo, a aby se jí dočkal, sebral jí mobilní telefon s tím, že jí ho po vyřčení omluvných slov vrátí. Jenže se to poněkud zašmodrchalo. Mladá žena, která se omlouvat evidentně nehodlala, obrátila celou situaci proti partnerovi. Nechala obsluhou benzinové čerpací stanice u nádraží zavolat strážníky s tím, že jí přítel mobil ukradl. Muž, očividně udiven vypočítavostí své partnerky a nečekaným vývojem situace, telefon před zraky hlídky vrátil. Slečna s vítězným pohledem odkráčela na nádraží a přítele ponechala napospas osudu. Otázkou zůstává, jestli jsou ještě ve vztahu, jak je moderní uvádět na sociálních sítích…

Do šesté hodiny večerní chyběly tři minuty, když v pondělí 25. září zadrnčel na služebně telefon a ženský hlas apeloval, aby šli strážníci umravnit chlapíka, který si ustlal v Lázeňské ulici, má stažené kalhoty a kouká mu zadek. Prý na něj hodila deku, aby tak neoslňoval. Když se hlídce podařilo muže probudit, zjistila, že se jedná o známou „firmu“. Ten, vida uniformy, se snažil vzpřímit, ale tělo, v němž ve větší míře koloval alkohol, ho táhlo k zemi. Strážníci se ho snažili podepřít, jenže jakmile ho vzali za ruku, 56letý pán sykl bolestí a nešťastně utrousil, že ji má asi zlomenou. Zdravotnická záchranná služba ho převezla do nemocnice.

Je fajn pomáhat. Ale je také fajn mít se na pozoru. Dobrovolníci, kteří mají oprávnění vybírat peníze na handicapované, nejsou nikdy vtíraví ani drze vlezlí. Podvodníci, kteří potřebují v co nejkratší čas obrat co nejvíce důvěřivých, se právě takto chovají. Někteří občané to zažili v úterý 26. září odpoledne v nákupním centru na Katovické. Nejdříve přišlo oznámení od Kauflandu, že tu po parkovišti pobíhá muž s deskami a vybírá peníze. Krátce na to od Möbelixu. Vybírači od lidí požadovali dvě stovky na hluchoněmé. Oznamovatelé si vzali k srdci rady městské policie, aby v takovýchto případech netelefonovali na tísňovou linku před podvodníky, protože ti jinak naskáčou do aut a zmizí. Takže když hlídka do nákupní zóny přijela, načapala při činu všechny tři rádoby mecenáše rumunské národnosti. Dokonce dvěma dárcům, kteří se na místě přihlásili, vrátili vyžebrané peníze. Po ztotožnění byli následně z místa vykázáni. Do této chvíle byl dva měsíce klid. Není však vyloučeno, že se s podobnými falešnými sbírkami s blížícími se Vánocemi roztrhne pytel. Než někomu věnujete peníze, přesvědčte se, že má sbírku povolenu. Pokud k tomu nemáte odvahu, volejte linku 156.

Potřebujete pomoci a nevíte, na koho se obrátit. Je totiž po půlnoci, všichni spí. Tu vás v posledním stádiu zoufalství napadne zkusit linku 156. Pomoci se díky zavolání sousedky dočkala v pátek 29. září 88letá seniorka, která doma upadla a nemohla se sama zvednout. Ani sousedka neměla tolik síly, aby ji dopravila do postele. Pro hlídku to byla maličkost. Dotyčnou paní uložila na otoman, poptala se, jestli je už všechno v pořádku, a když dámy pokýváním hlavy a bonusovým úsměvem stvrdily, že silných mužů již netřeba, strážníci z Míru odjeli na obhlídku nocí ztemnělého města.

Město si užívalo noční pouťové veselí, atrakce škádlily žaludky naplněné klobásami zalitými pivem, když na služebně zadrnčel telefon a v něm zazněla naléhavá informace z úplně jiného než pouťového soudku. U restaurace Jiskra zrovna tři mladíci rozbili zadní sklo u audiny, řekl všímavý oznamovatel. Dodal, že partička odešla na nedalekou benzinku. Bohužel, než tam hlídka dorazila, lumpové maskovaní kapucemi a tmou zdrhli. Ani kontrola přilehlého okolí včetně nádraží nepřinesla kýžené ovoce. K zničenému autu poté strážníci přivolali kolegy ze státní policie, kteří se případu ujali.