Slibem sice neurazíš, ale sliby se mají plnit

Každý umělec po sobě zanechává svou stopu. Sochař krásné sochy, malíř krásné obrazy, spisovatel knihy… Není však umělec jako umělec. Někteří se na umělce sami pasují a věří, že jimi jsou, byť okolí si myslí pravý opak. To je i případ dvou patnáctiletých mladíků, kteří se rozhodli ukázat městu své umělecké kvality v hodně brzkém ránu v neděli 8. října. Místo ateliéru si vybrali veřejný prostor, konkrétně Ellerovu ulici, místo plátna zvolili zadní část dopravní značky, místo temper použili fix. Jejich abstraktní tvorbu ovšem zaregistrovali strážníci.

Luxusní aperitiv

U prodejny na Sídlišti 1. máje nějací mladí chlastají a dělají nepořádek. Rozčilený hlas toto oznámil v úterý 3. října pár minut před polednem. A tak se strážníci jeli na nekalosti páchané na sídlišti a ještě v příjemný čas obědů podívat. Vskutku se před obchodem nacházely tři osoby a dopřávaly si předobědní aperitiv. Dva muži ve věku 22 a 26 let a 31letá žena se po příjezdu hlídky přesvědčili o pravdivosti věty, že neznalost zákona neomlouvá. V tomto případě tedy neznalost obecně závazné vyhlášky města. Zrovna před prodejnou v této lokalitě vyhláška zakazuje požívání alkoholu.

Každá hra má svá pravidla

Někteří řidiči reagují na žluté čáry a zákazové značky stejně jako býk rozvášněně na červený hadr. Bůhví, čím to je, že zakázané vždy přitahuje nejvíc. Během září zaznamenala městská policie 413 přestupků v dopravě, vesměs při parkování. Nedostatek míst k ustájení plechových miláčků je bohužel bolístkou všech měst. Ignorovat značení ale není řešením. Většina těch, kteří za stěračem najdou pozdrav od strážníků, přijde na služebnu s pokorou a pokáním. Jiní se ale právě odkazují na onu bolístku s absencí parkovacích míst a zatvrzele, z rebelie, tvrdí, že jinak parkovat nebudou.

Skoro půlnoční zpověď

Do konce druhého říjnového dne zbývala hodinka a půl a volání o pomoc na linku 156 vyslalo hlídku do Budovatelské ulice. Pracovník azylového domu měl problém s jedním mužem, který se s největší pravděpodobností řídil heslem – vyhodíš-li mě dveřmi, přijdu oknem. Prostě se nehodlal smířit s tím, že není vítán. Svou nespokojenost rozhodně nedusil v sobě, nýbrž jí dal volný průběh. Kopance do dveří doprovázel hurónským řevem, v nočních klidných hodinách řev obzvláště rezonoval v okolí, a vyzýval ke rvačce. Emoce po příjezdu hlídky řídly, až se z výtržníka postupně stal přítulný beránek.

Psí dáma Ema miluje lidi

Novou ozdobou strakonického psího útulku je od září fenka Ema. Jedná se o výmarského ohaře, kterého strážníci odchytli mezi Střelou a Dražejovem, a nikdo se o něj nepřihlásil. Podle vedoucí útulku Jitky Zdychyncové může Emě být tak pět nebo šest let. „K lidem je milá, dokonce vyhledává jejich přítomnost, sama v kotci či ve výběhu bez ustání štěká a nesnese ostatní psy,“ popsala psí dámu Jitka Zdychyncová. Fenka, jak jinak, měla čip bez registrace. Strážníci během září odváželi do útulku celkem devět chlupáčů.

Kočičí batole a nadlidský výkon

Devadesát devět procent lidí má zvířátka rádo. Do této množiny zcela jistě patří i muž, kterému jeden chlupáč zpestřil sedmou hodinu večerní v úterý 3. října. Malé kotě využilo jeho nepřítomnosti a ustlalo si pod kapotou auta zaparkovaného před Kauflandem. O tom, že je čeká bojový úkol, neměli strážníci při cestě k marketu ani tuchy. Chundelaté koťátko totiž mezitím kapotu opustilo a schovalo se za kola jiného vozu. Pokud někdo v dobré víře pomoci chytal kočku, ví z vlastní zkušenosti, že se zdánlivě jednoduchý úkon může stát nadlidským výkonem.

Když naděje umírá poslední

„Když se vytratila veškerá naděje, když nikdo nepřichází na pomoc, a krásy života vyprchaly, zjišťuji, že pomoc přece přichází, i když nevím jak a odkud.“ Slova indického politika Mahátma Gándhího jakoby charakterizovala následující události městské policie. Byla černočerná tma, že by se dala krájet a druhý říjen byl teprve přes dvě hodiny po zrození, když velitel směny uslyšel v telefonu zoufalou prosbu o pomoc. Dle hlasu bylo jisté, že jde o věkovitou paní, kterou zradil tělesný aparát. Stařenku ujistil, že vysílá do Mlýnské ulice silné a dobrosrdečné chlapy.

Maskováni kapucí a tmou

Město si užívalo noční pouťové veselí, atrakce škádlily žaludky naplněné klobásami zalitými pivem, když na služebně zadrnčel telefon a v něm zazněla naléhavá informace z úplně jiného než pouťového soudku. U restaurace Jiskra zrovna tři mladíci rozbili zadní sklo u audiny, řekl všímavý oznamovatel. Dodal, že partička odešla na nedalekou benzinku. Bohužel, než tam hlídka dorazila, lumpové maskovaní kapucemi a tmou zdrhli. Ani kontrola přilehlého okolí včetně nádraží nepřinesla kýžené ovoce. K zničenému autu poté strážníci přivolali kolegy ze státní policie, kteří se případu ujali.

Není sbírka jako sbírka

Je fajn pomáhat. Ale je také fajn mít se na pozoru. Dobrovolníci, kteří mají oprávnění vybírat peníze na handicapované, nejsou nikdy vtíraví ani drze vlezlí. Podvodníci, kteří potřebují v co nejkratší čas obrat co nejvíce důvěřivých, se právě takto chovají. Někteří občané to zažili v úterý 26. září odpoledne v nákupním centru na Katovické. Nejdříve přišlo oznámení od Kauflandu, že tu po parkovišti pobíhá muž s deskami a vybírá peníze. Krátce na to od Möbelixu. Vybírači od lidí požadovali dvě stovky na hluchoněmé.

Oslňoval

Do šesté hodiny večerní chyběly tři minuty, když v pondělí 25. září zadrnčel na služebně telefon a ženský hlas apeloval, aby šli strážníci umravnit chlapíka, který si ustlal v Lázeňské ulici, má stažené kalhoty a kouká mu zadek. Prý na něj hodila deku, aby tak neoslňoval. Když se hlídce podařilo muže probudit, zjistila, že se jedná o známou „firmu“. Ten, vida uniformy, se snažil vzpřímit, ale tělo, v němž ve větší míře koloval alkohol, ho táhlo k zemi. Strážníci se ho snažili podepřít, jenže jakmile ho vzali za ruku, 56letý pán sykl bolestí a nešťastně utrousil, že ji má asi zlomenou.

Syndikovat obsah