V hlavě prázdno, přesto neurony pracují

Někomu stačí si párkrát přihnout a ztrácí zábrany. V hlavě vyzmizíkováno, přesto neurony vysílají impulsy a tělo je vykoná. Těžko říct, zda si po vystřízlivění 26letý muž pamatoval, co ve středu 19. července pár minut před jedenáctou hodinou noční vyváděl, každopádně si u jeho apartmá v ulici Krále Jiřího z Poděbrad dali dostaveníčko strážníci s policisty. Na služebnu městské policie volala sousedka, že noví nájemníci mají zase slabou chvilku a vypadá to na pořádnou kovbojku. Žena je od krve, vyděšeně tam řve malé dítě a muž rozkopal vchodové dveře.

Plechoví miláčci a jejich hříšní majitelé

V roce 1920 jezdilo v tehdejší Československé republice 3372 osobních vozů. V roce 1936 už jich bylo 200 282. V roce 1981 brouzdalo po československých socialistických silnicích 3,4 milionů aut. V roce 2010 zaevidovaly statistiky 4,4 milionů automobilů. Předloni 5,8 milionů aut. Dříve byl luxus vlastnit auto, dnes v mnohých rodinách mají dvě, ba i tři. A musí někde parkovat – tím se dostáváme k jádru pudla. V touze odstavit svůj vůz po příjezdu z práce co nejblíže k domovu se řada šoférů dopouští přestupků. Také v červenci doufali, že jim třeba ignorování dopravního značení zrovna projde.

Podnapilý muž na vozíčku se polil benzinem a chtěl se zapálit

Souhra špatných zpráv. Ve čtvrtek 3. srpna krátce po půl třetí odpoledne Strakoničtí zavětřili, že se něco děje nebo se už něco stalo. K benzinové čerpací stanici u nádraží totiž mířily hlídky městské a státní policie, profesionálních hasičů a záchranky. Zprávy o vyhrocené situaci dostali jako první strážníci. Velitel směny okamžitě informoval kolegy. Více strakonická policejní mluvčí Jaromíra Nováková.

Škoda, že peklo neexistuje

Někteří to zažili. Přijeli na kole, kolo zabezpečili, vyřídili potřebné, přišli ke kolu, ale tam pusto prázdno. Po promnutí očí následovalo kroužení hlavou do všech směrů, zda se kolo v zorném úhlu neobjeví. Pokud se neobjevilo, probudily se emoce typu vztek, beznaděj. A to je tak vše, na co se nyní už bývalý majitel bicyklu vzmohl. Něco podobného prožil i 32letý Strakoňák, který ve středu 19. července zaparkoval svůj velociped v Lidické ulici u Barber shopu. Během hodinky, než jeho účes dostal tu správnou fazonu, se o jeho jednostopý dopravní prostředek postaral lapka.

Léčivé prameny versus alkohol

Strážníci jsou zvyklí sbírat a domů směrovat či dopravovat opilce většinou v noci. V úterý 18. července na ně čekal dáreček zabalený do alkoholového oparu už ve dvě hodiny odpoledne. Šestatřicetiletý muž nemohl neupoutat pozornost jedné ženy, která jeho estrádní číslo zaznamenala u restaurace U Panáka. Křičel tady, házel botami a bouchal na dveře domů. Další žena následně strážníkům sdělila, že také zkoušel překážkový běh po zde zaparkovaných autech. Dotyčný hlídce srdečně přiznal, že přebral a vůbec neví, co prováděl. Evidentně měl slabou svěřovací chvilku.

Přání, aby se lidé nechovali jako prasátka…

Na nepořádek se nehezky kouká. A nepořádníci bohužel nezklamali ani během prvního prázdninového měsíce. Městská policie zaevidovala do událostí celkem 52 komunikačních závad, objeveným bordelem počínaje, poničenými věcmi konče. Opravdu silnou kávou byl pohled na horu vyhozeného harampádí u garáží u hřbitova. Hromady krámů se tu někdo zbavil pravděpodobně v noci ze soboty na neděli 30. července. Opodál se našla ještě sedací souprava a pneumatiky.

Jak šel čas aneb Třicátiny městské policie

V roce 1993 spousta okresních měst založila své městské policie. Strakonice nebyly výjimkou. Otcem myšlenky zřídit městskou policii byl Miloslav Trégl, prvním starostou, pod jehož křídly MP činnost odstartovala, Josef Štrébl. Městská policie začala fungovat hned 1. ledna 1993. Letos slaví krásné třicátiny. Ke svým narozeninám si nachystala novinky a dárečky, které reagují například i na pokrok techniky. Velkou změnou bylo pořízení počítačového systému speciálně šitého na míru městským policiím. Na podzim se po třiceti letech spustí generální oprava baráku, v němž strážníci sídlí.

Já nejsem já

Není snad týdne, aby od policie nepřišlo echo, že z ústavu zase zdrhl jeden z „našich“ občanů. Vesměs se jedná o jedna a tatáž jména, tudíž i tytéž obličeje, takže bývá otázkou času, kdy na ně některá z hlídek, ať už státních nebo městských, narazí. Jak se ukázalo v pondělí 17. července večer, dobrého pamatováka mají i obsluhy benzinek. Jedna z nich na linku 156 nahlásila, že je u nich mladík, kterého policie hledá. Dotyčnému 16letému teenagerovi muselo být jasné, že zase spadla klec. Tedy zaregistroval-li potutelný úsměv strážníků, kterým ho při setkání počastovali.

Trest? Odejmutí flašky

Jak denní, tak noční směny se s každodenní pravidelností zaměřují na místa, kde se děje, nebo by se mohlo dít, něco nekalého. Tato místa se aktualizují dle reálné potřeby. Kromě jiných momentálně hraje prim lokalita u kostela svaté Markéty. Vlastně nejde o nic netypického pro letní období. Prostě a jednoduše si lavičky v tomto prostoru oblíbili strakoničtí lidé bez domova. Kolemjdoucí z nich mívají nepříjemný pocit. Jenže, jak už jsme dříve vysvětlovali, pokud nic nevyvádějí, nemůže je městská policie vyhodit a poslat je někam na periferii města.

Když jde o život…

Milým dárkem k letošním třicátinám bylo pro městskou policii také pozvání na Společenský večer pro záchranáře. Všechny složky integrovaného záchranného systému a další spřátelené organizace měly možnost nominovat své lidi na ocenění za záchranu života, poskytnutí pomoci a další ušlechtilé činy. Městská policie dala zpětně za tři roky (večer se kvůli pandemii covidu nekonal) dohromady neuvěřitelných dvacet wordových stránek z událostí, v nichž šlo o život, ale i o pomoc v nouzi.

Syndikovat obsah