Hitparáda krádeží: Koblihy, kilo párků, brýle, vrtačka, koprovka…

Podle legendy Juro Jánošík bohatým bral a chudým dával. Novodobí „Jánošíci“ se této legendě podobají jen způli - vezmeme-li v úvahu, že obchodní řetězce bohaté jsou. V marketech zbojníci 21. století berou, ovšem lup si nechávají zásadně pro sebe. Respektive mají v plánu si ho nechat. Málokdy totiž mají tolik štěstí, aby unikli ostřížímu zraku obchodních detektivů a jejich kamer. Ostrahy v červnu potřebovaly pomoc městské policie, aby dokončila jejich práci, celkem osmkrát.

Fajnové zjištění

Zjištění, že jsou lidé, kteří nemají klapky na očích a uších a není jim lhostejné podezřelé chování jiných, je fajnové. Přesně tak se ve středu 12. července, byť bylo čtvrt na čtyři ráno, zachoval muž, kterého k oknu zlákal podivný zvuk. V ulici MUDr. Hradeckého pozoroval partu mladíků jednoho etnika, jak se snaží odtlačit z místa zaparkované auto. Uvedl, že auto patří sousedce a že chuligány asi vyrušil, protože utekli směrem do areálu nemocnice. Velitel směny svědka požádal, aby totéž řekl i na lince 158 a ihned poté zaúkoloval svou hlídku.

Z frajera beránkem

Do jedenácté hodiny noční nezbývalo mnoho, když hlídku kontrolující obchodní zónu na Katovické praštil do očí podivný pohyb. Za elektro marketem spatřila nějakého muže a protože jsou strážníci vycepováni v duchu důvěřuj, ale prověřuj, chtěli se podezřelého pochůzkáře zeptat, co tam dělá. Ten se rozhodl hrát s hlídkou slovní fotbal. Na výzvu, aby jí ukázal občanku, svéhlavé odpověděl: „Nic vám nedám.“ Na otázku, proč tráví noc za obchodem, odvětil: „Kradu tady.“ Situace se podobala kolovrátku, načež, na rozdíl od strážníků, muži došla trpělivost a svou tvrdošíjnost umocnil agresivním projevem.

Adéla už večeřela

V noci se hluk šíří mnohem razantněji. A tak v úterý 11. července půl hodiny před půlnocí nemohl velitel směny ve svém velínu přeslechnout dunivé rány, které se šířily Komenského ulicí. Otevřel dveře a byl doma. Ne že by opustil směnu, do jejího konce mu zbývalo ještě sedm hodin, ale potvrdil se mu úsudek, že problém asi bude v jednom nedalekém problémovém domě. Nějaký muž tady kopal do popelnice s takovou silou, že ji dokopal do silnice, kam vrhla svůj obsah. V okamžiku, kdy nádoba vyplivla pozřený odpad jako vyšlechtěná masožravka Adéla, dorazila přivolaná hlídka.

Nebezpečná prezentace odvahy

Ručičky ukrojily tři minuty z poslední hodiny devátého červencového dne, když pozornost strážníků upoutala jakási silueta na mostě Jana Palacha. Když se dostali blíž k secondhandu s romantickým názvem Hrabárna, naskočily jim v zorničkách červené vykřičníky. Za zábradlím stál mladík a koukal na řeku, v níž se koupaly hvězdičky z noční oblohy. Hlídka netušila, co se mladému muži honí hlavou. Chce spáchat sebevraždu? Je opilý? Pomalu, jako když šelma číhá na svou kořist, se strážníci začali k muži za zábradlím přibližovat. Obě domněnky, co by kdyby, byly totiž nebezpečné.

Chorý rozum

Pouze jedinec chorého rozumu, a neomlouvá ho nízký, střední ani pozdní věk, může vymyslet a následně přeměnit v realitu tak nebezpečnou hloupost. V neděli 9. července krátce po sedmé večer vyjeli strážníci na žádost státní policie prověřit informaci, že z nadchodu severního obchvatu mezi Nerudovou a Budovatelskou ulicí hází někdo kameny na projíždějící auta. Bohužel, byla to pravda, ale se zásadní vadou. Metači šutrů stačili zmizet. Pod nadchodem na silnici jako důkaz této nejapné legrace zůstala jen hromada kamenů.

To to sviští…

V hlavách mládí se rodí různé nápady na zpestření momentální situace. Na sklonku státního svátku 6. července, chyběla hodina do půlnoci, přijal dispečink oznámení, že po Katovické od Inferna jezdí nějaká omladina z kopce dolů v nákupních vozíkách. Ne že by taková vylomenina nemohla navodit pořádný adrenalin, o tom žádná, bylo třeba ovšem vzít v potaz i druhou stranu mince – vozíky jsou majetkem marketu a co kdyby se posádce něco stalo. Když však hlídka k nákupnímu centru přijela, žádný sjezd šusem nespatřila. Zmerčila pouze dvojici, která zrovna vracela nákupní košík do štrůdlu k ostatním.

Tak teď už jen hezké prázdniny

Nejen pro 16letého chlapce, ale i pro jeho babičku s dědou, začaly prázdniny dobrodružstvím, o které však teenager ani senioři nestáli. Ve svátek slovanských věrozvěstů v půl desáté večer zavolala na městskou policii paní ze Sušice, že by potřebovala pomoci. Velitel směny se už už nadechoval, že ji odkáže na sušické strážníky, neb strakoničtí nesmějí jen tak překročit humna svého města, když žena dodala, že průšvih se stal právě u nás. Prý očekávají vnuka z Jaroměře, který má postižení, a on omylem vystoupil ve Strakonicích.

Rozdovádění muži v baru

Servírky a číšníci musejí mít občas nervy ze železa. Na to, že se do jejich provozoven chodí lidé bavit, jsou samozřejmě zvyklí. Nicméně některým hostům s obsahem požitého alkoholu v těle stoupá sebevědomí a také neodbytnost. S takovou posádkou na své lodi měla v pátek 7. července tu čest obsluha Vika v Čelakovského ulici. Zkrotit duo rozdováděných mužů servírka nedokázala a poprosila o příjezd hlídky. Prý se válejí po stolech, a když jim odmítla nalít další štamprlata, převezli ji a vyndali vlastní zdroje.

Není houba jako houba a není soused jako soused

Není houba jako houba. Některá je jedlá, některá nejedlá, jiná jedovatá. Z nálezu jedlých mají houbaři radost, neb jim v mysli začne kolovat voňavá smaženice. U nejedlých se možná zakaboní, protože o takový úlovek nestojí. A taková muchomůrka zelená, ta vzbuzuje respekt a nikdo s ní nechce mít nic společného. Tato rozprávka o houbách by se dala překlopit i jako charakteristika sousedských vztahů. Buď jsou přátelské (jedlé), imunní (nejedlé), nebo je vykopána válečná sekera (prudce jedovaté).

Syndikovat obsah