Když se lidé stěhovali do nových paneláků, časem poznali sousedy a věděli, kdo na jakém patře bydlí. Aktuálně je fenoménem asi každého panelového domu, že původních obyvatel zbylo pár a nové osazenstvo nemá potřebu se družit. Takže výsledkem je, že se v baráku vzájemně zná málokdo. Je moc fajn, když pak v případě nouze narazíte na člověka, který se vyzná a není mu chod domu lhostejný. Jako v pátek 9. dubna na Sídlišti 1. máje. Na linku 156 volal domovník, že už několik dní neviděl vycházet z bytu svého souseda a obává se, že se mu něco stalo.
