Městská policie Strakonice

Je smutné číst události, v nichž hlavní roli hrají mnohdy nezletilí a mladiství. Prostě děti. V poslední době se takových případů objevuje ve svodce městské policie docela dost. Například případy útěkářů, omladiny, která v nestřežených okamžicích utíká z výchovných ústavů neboli pasťáků. Dalším z řady útěkářů byl v úterý 7. listopadu 15letý hoch. Upozornili na něj po ránu jeho bývalí spolužáci, nahlásili „objev“ paní učitelce a ta informaci předala na lince 156. Byl evidován jako hledaný státní policií, na její služebnu teenagera strážníci také dopravili. Uběhl přesně týden… a 14.

Americký hudebník Nikki Sixx řekl: „Pokud chceš žít život podle vlastních pravidel, musíš být ochotný narazit a pohořet.“ Jeho slova by se dala aplikovat i na jinou sféru, než kterou zcela jistě myslel. Třeba na parkování, které rovněž podléhá mnoha pravidlům. A jak vidno každý měsíc, řidičům jsou tato dopravní pravidla proti srsti. Pak se nemohou divit, že když zaparkují na zákazu stání, zejména pak přímo u značky, která vyčleňuje prostor výhradně pro požární vozidla, na žlutých čárách, na chodnících, na přechodech… narazí a pohoří.

Je to jako zákon schválnosti. Když se složky jednoho notorického útěkáře z výchovného ústavu relativně zbaví, neb mu konečně bylo patnáct a asi vyfasoval přísnější režim, objeví se náhradníci, jejichž obličeje už mají strážníci i policisté rovněž zakódované v paměti. A opět se jedná o velmi mladé osůbky. V neděli 5. listopadu to začalo tím, že hodinu před polednem volali z Billy u nádraží kvůli krádeži. Zlodějíček chtěl zdrhnout s flaškou vodky za bezmála dvě stovky, detektivovi marketu se podařilo kradený alkohol mladíkovi vytrhnout z ruky.

Nikdy není nic černobílé. Také strážníci nedělají závěry, dokud nenahlédnou pod pokličku. Občas se stává, že oběť je pachatelem a pachatel je obětí. Tak nějak podobně se vyvrbil i případ ze soboty 4. listopadu. Večerní televizní program zrovna nabízel taneční kreace celebrit a diváci napnutě čekali, která dostane od poroty K.O., když na služebně zadrnčel telefon. Dáma se představila, ale rozhodně nechtěla řešit, jak Stardance dopadne. Měla jiný problém. Prý je na ubytovně a jeden muž jí brání v odchodu. Ona se ho bojí a potřebuje si vzít svoje věci.

Náhoda je květ poezie na stromě všedního života. Těžko říct, zda by 39letá žena s výrokem Hanse Christiana Andersena v den „D“ v hodinu „H“ souhlasila. Pro ni měla první listopadový den náhoda opravdu hořkou pachuť. Zaparkovala u Hvězdy, zazmatkovala, zabouchla dveře auta, a než stačila vyndat malého caparta, ten zmáčknul čudlík a v autě se zamkl. Samozřejmě – jde o sled náhod – klíčky zůstaly uvnitř. Maminka zpanikařila. Ve stavu, kdy neměla ke zhroucení daleko, ji zachránila kolemjdoucí žena, která zavolala strážníky. Ti, vida nešťastnou matku, se pustili ihned do práce.