Městská policie Strakonice

V pondělí 7. srpna v pozdní odpoledne zalarmovalo hlídku oznámení, že ve Starém Dražejově si užívá svobody velký tříbarevný pes. Osada není veliká, takže myšlenka, že se bude hledat jehla v kupce sena, se nenaplnila. Naopak. Tříbarevný pes, který dosud pobíhal od stavení ke stavení, se při pohledu na přijíždějící vůz městské police postavil do pozoru, už jen zasalutovat na pozdrav. Strážníci zkušeným okem určili, že se jedná o bernského salašnického (od roku 1993, kdy začali čtyřnohé tuláky odchytávat, mají atlas psů v malíčku).

Myslivci slaví, když mají úspěšný lov. Přiťuknout si sklenkou dobrého vína by si zasloužili i strážníci, kterým se první srpnový týden mimořádně dařilo – v lovení známých obličejů. Hned 1. srpna dodala městská policie kolegům ze státní 31letého muže, který si už měl „užívat“ basy. Do vězení se mu však evidentně nechtělo. Strážníci si povědomé tváře všimli v půl sedmé ráno v parčíku proti restauraci U Dudáka. Muž nebyl rád, že se s ním hlídka dala do řeči. Očička mu šmejdila, pravděpodobně proto, že hledal směr, který by byl vhodný k útěku.

To si takhle partneři vychutnávají odpolední kávičku v kavárně v obchodní zóně na Katovické, když jim selanku naruší nečekaná událost. Všimli si, že na parkovišti před Palác Food leží na zemi muž a většina kolemjdoucích dělá mrtvé brouky. Zavolali to na městskou policii a velitel směny si místo přiblížil kamerou tak, že měl dění jako na dlani. Nabídla mu pohled na potyčku několika chlapů. Muž v černém tričku napadal muže v modré mikině, třetí ležel na zemi. To už se k místu blížily obě hlídky městské policie. Rváč se chtěl zdekovat a nabral směr do Husovy ulice.

V roce 1920 jezdilo v tehdejší Československé republice 3372 osobních vozů. V roce 1936 už jich bylo 200 282. V roce 1981 brouzdalo po československých socialistických silnicích 3,4 milionů aut. V roce 2010 zaevidovaly statistiky 4,4 milionů automobilů. Předloni 5,8 milionů aut. Dříve byl luxus vlastnit auto, dnes v mnohých rodinách mají dvě, ba i tři. A musí někde parkovat – tím se dostáváme k jádru pudla. V touze odstavit svůj vůz po příjezdu z práce co nejblíže k domovu se řada šoférů dopouští přestupků. Také v červenci doufali, že jim třeba ignorování dopravního značení zrovna projde.

Někteří to zažili. Přijeli na kole, kolo zabezpečili, vyřídili potřebné, přišli ke kolu, ale tam pusto prázdno. Po promnutí očí následovalo kroužení hlavou do všech směrů, zda se kolo v zorném úhlu neobjeví. Pokud se neobjevilo, probudily se emoce typu vztek, beznaděj. A to je tak vše, na co se nyní už bývalý majitel bicyklu vzmohl. Něco podobného prožil i 32letý Strakoňák, který ve středu 19. července zaparkoval svůj velociped v Lidické ulici u Barber shopu. Během hodinky, než jeho účes dostal tu správnou fazonu, se o jeho jednostopý dopravní prostředek postaral lapka.